Rozhovor: Tomáš Heger – „Při bylinaření se řídím lidovou moudrostí. Ve vědě zase fakty.“

Tomáše Hegera jsem potkala na bylinkovém kurzu před pár lety. Bylo mu 14, uměl poznat desetkrát víc bylinek než já a večer mi naservíroval nejlepší bobulový likér, jaký jsem kdy pila. Bylinářství propadl, když se v dětství snažil najít způsob, jak vyléčit své astma. Dneska se věnuje léčivkám dál. Studuje biochemii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Aromaterapeutickou komunitu si získat na zářijové konferenci Aromaterapie a imunita v Brně, kde přednášel o systémovém působení silic v těle člověka. A jisté je, že o něm ještě mnohé uslyšíme…

Kolik rostlin znáš z hlavy?

TH: „Ou, tak to je těžké si vybavit. S rostlinami jsem se setkával už v přírodovědném kroužku, který jsem navštěvoval od 3. třídy, kde jsme se učili také o české květeně obecně, nejen o léčivkách. Jediné přesné číslo, co můžu říct, je, že na zkoušku z předmětu Léčivé rostliny jsme jich museli znát asi 190 s českým i latinským názvem.“

Vědec, bylinář. Čím si Tě bylinky získaly? Co Tě přesvědčilo o tom, že „to“ funguje?

TH: „Vědec jistě nejsem, ještě mě čeká spoustu let formálního studia. Léčivky jsou pro mě zajímavé proto, že u nich už z tradice předpokládáme nějakou biologickou aktivitu. Za tu zodpovídají obsahové látky rostliny. A to je pro mě ten zajímavý moment. Můžeme totiž hledat podstatu biologické aktivity a molekulární strukturu, která má tu biologickou aktivitu na svědomí. Mě osobně si byliny získaly, když jsem je vyzkoušel jako doplňkovou terapii při léčbě astmatu. Přiznám se, že mi klasická léčba moc nezabírala. Měl jsem původně jen alergii, ale postupně se mi přerodila až v astma. Jak jsem byl starší a začal nad tím sám uvažovat, vyzkoušel jsem změnit stravování a začal jsem používat byliny. Dnes astma nemám. Jediným pozůstatkem je, že nesmím hladit kočky, protože mi potom slzí oči. Ale to už je oproti předešlému stavu minimální omezení.“

Co Ti na Tvoje potíže nejvíc zabralo?

TH: „Myslím, že je to celková změna životního stylu. Nelze ten úspěch přisoudit něčemu konkrétnímu. Pomáhal mi ale např. vitamin C nebo byliny perila křovitá a morinda citrusolistá, užíval jsem i medicinální houby.“

Už na střední škole ses věnoval studiu vody nebo levandule. Která témata Tě zajímají nejvíc?

TH: „Levandule byla první bylina, kterou jsem začal zkoumat. Byla to taková náhoda – zrovna, když jsem se obrátil na Výzkumný ústav rostlinné výroby, že bych rád u nich vypracovával nějakou studentskou práci s tématem léčivek, tak kvetla levandule, a proto jsem začal pracovat právě s ní. Ústav měl navíc dlouholeté zkušenosti se šlechtěním této rostliny i vypracované analytické metody pro výzkum obsahových látek levandulové silice. Při zkoumání biologické aktivity mi pomohly další instituce, zejména Laboratoř růstových regulátorů, do které docházím dodnes a především pod vedením doktorky Lucie Rárové se zde mohu věnovat mnohým laboratorním metodám.“

Čemu se dnes věnuješ při své univerzitní práci?

TH: „Zkoumal jsem asi 20 druhů rostlin s nepříliš probádanou aktivitou, momentálně se zaměřuji na jednu z toho, a to vrbovku úzkolistou, u které se snažíme prokázat, zda dokáže omezit aktivitu jisté membránové pumpy. Práce vypadá tak, že člověk sesbírá rostlinu, připraví extrakt a ten se následně podrobí několika laboratorním testům, např. se zkoumá, jak ovlivňuje růst nádorových buněk, k jakým změnám v nádorových buňkách dochází, jak dokáže extrakt potlačovat zánětlivou reakci a měří se i antioxidační kapacita. Pokud jsou testy pozitivní, snažíme se hledat, co v extraktu by za danou aktivitu mohlo být zodpovědné.“

Kombinace vědec bylinář může vzbuzovat trochu skepse mezi odbornými kruhy. Jak přijímají Tvoje propojování oborů?

TH: „Bylinkaření beru jako zálibu, která mě vytáhne do přírody. Tam moc nejde zaujmout vědecký přístup, pouze klasické bylinkářské dovednosti a zásady. Poznatky z vědeckých studií se totiž často nedají přímo implementovat na louku, to není ani jejich smyslem. V přírodě je každá rostlina jiná, liší se obsahem svých látek, Když si z ní uděláte nálev, řídíte se lidovou moudrostí a nevíte, co přesně obsahuje a v jakém množství a kolik z toho se vám vstřebá do těla. Tady se mnohdy nelze řídit vědeckými poznatky, protože prostě chybí. V laboratoři k rostlinám ale přistupujeme vědecky, kdy se snažíme jejich biologickou aktivitu vyložit působením molekul. Je to totiž něco, co vědci již mohou uchopit a popsat. Něco, co se dá studovat. Takhle to přijímám a ke každému z těchto zájmů tedy přistupuji jinak.“

Na závěr Tě požádám o pár tipů. Co bys namíchal do bylinkového čaje na podporu imunity? Jaká je Tvoje oblíbená směs?

TH: „Nedostatečná imunita může mít u každého jinou příčinu a čaj nemusí být tou jedinou volbou. Z přírodních prostředků jsou vhodné polysacharidy z hub. Z rostlin můžeme uvést třeba kořen kozince blanitého. Člověk zlepší obranyschopnost také dostatkem spánku a odpočinku, stejně tak nesmíme opomenout zdraví střev, hlavně naši střevní mikroflóru. Suplementace vitaminy D a C zvláště v zimním období může také zlepšit imunitu.“

A co dalšího bys doporučil v době nachlazení?

TH: „Jistě nejznámější je třapatka, u které se v případě nachlazení tvrdí, že je vhodná pro prevenci, ale neúčinkuje při již započaté nemoci. Pokojová rostlina rýmovník je bohatá na silice s desinfekčním působením, což také dokáže při nachlazení pomoci. Chuťově skvělý je odvar z kořene zázvoru a kurkumy se skořicovou kůrou, do kterého můžeme přidat navíc hřebíček nebo badyán a nakonec jej osladit medem.

Nakonec bych rád řekl, že bylin je ale tolik, že každý si může najít pro něj vhodnou a nelze opravdu dělat kvalitní obecná doporučení, navíc musí být terapie vždy komplexní a užívání bylin může být nebezpečné v kombinaci s jistými léky, proto nerad podobná doporučení dělám. Čím více se o rostliny a jednotlivá onemocnění zajímám, tím více vidím různé faktory, které člověk musí zohlednit. Největší význam má ale jako při všem prevence.“

Tomáš Heger…

… studuje biochemii na Univerzitě Palackého v Olomouci a rád se věnuje rostlinám lidového léčitelství s potenciálním využitím v moderní medicíně. Přírodovědná témata z chemie a fyziky popularizuje v interaktivním muzeu vědy Pevnost poznání. Mezi další Tomášovy zájmy patří zelený čaj, zvláště rád popíjí ten japonský.

 

Autorkou rozhovoru je Anna Krutová. Zdroj foto: archiv autorky a Tomáše Hegera, Kouzlo vůní.
Článek byl publikován ve spolupráci s Kouzlem vůní.