Zelený muž
Symbolika Zeleného muže nám dnes připomíná propojenost člověka s přírodou, je jako prostředník při hledání přirozené, prapůvodní podstaty v člověku, a také jako průvodce na cestě k nalezení harmonie s přírodním světem, je vyobrazením nikdy nekončícího cyklu zrození, života a smrti. Přináší smrt, ale i život. Konec vždy znamenal nový začátek. Stejně jako večer slunce zapadne, ráno zase vyjde, stejně jako na podzim opadá listí a na jaře naroste nové a příroda začne plodit nanovo. Tyto přirozené cykly jsou velmi blízce spjaté se Zeleným mužem a s mužskou cykličností danou sluncem. Zelený muž je symbolem obrození, znovuzrození a nového počátku, připomínka nikdy nekončícího cyklu. Jeho tvář obrůstá dubové listí, jež značí sílu, moudrost a ochranu. Dub byl pro naše předky jeden z nejposvátnějších stromů. Například kostel v obci Dubany ležící nedaleko Libochovic nabízí obličej Zeleného muže vytesaného do pískovce. Je schován za vítězným obloukem, tam, kam věřící nevidí. Čelo má zdobené listnatým věncem a list mu vyrůstá i z úst. Vypadá to, jako by rozveselená hlava vyplazovala jazyk přímo na hlavní oltář, nebo chceme-li být ještě přesnější, na Nejsvětější svátost oltářní! Obličej v Dubanech je typickým Zeleným mužem, kterého nacházíme nejen v Čechách, ale i v jiných evropských zemích. Zelený muž pokládal za keltského boha plodnosti a úrody, který byl v předkřesťanských dobách uctíván průvodem tančících dívek. I tu to podobu máme v Dubanech na další konzole. Pro vysvětlení výzdoby posvátného místa v Dubanech nenajdeme žádné vysvětlení.
Zelený muž tedy každopádně není pouze nějaká ozdoba či pozůstatek z dávných věků. Má společný původ u dvou zdrojů – římského a keltského a to v dávné představě postavy rohatého, milence, ochránce, ale i syna Velké Bohyně (bohyně – Matky). Je archetypem, který v sobě spojuje vegetační božstvo, tvořivou sílu i podsvětí. Tato dvojice (Velká Bohyně a Zelený muž) zajišťuje obnovu světa – kosmu. Za sídlo alespoň jednoho z nich, byl často považován strom. Olistěná tvář může představovat symbol bezpečí – ochránce (v keltské ikonografii býval zobrazován nade dveřmi, aby chránil dům před neštěstím a zlými duchy), úrodnosti či plodnosti, smrti a vzkříšení, hříchu a trestu za něj, tvoření či stvoření (listy jsou jeho slova, listy jsou stvořeny, aby jejich prostřednictvím promlouval Bůh), ducha lesa (zvláště tváře s maskou z listů, mají podobu všudypřítomných, ale nepozorovatelných lesních bytostí). Symbolizuje koloběh pohanského roku, upozorňuje nás na skrytou pravdu o znovuzrození, na posvátnost veškerého života. Vypráví nám o nikdy nekončících vesmírných, přírodních a životních cyklech, o bezbřehé a oživující síle přírody a přírodních živlů. Je to symbol utvrzující vztah mezi člověkem a přírodním světem. Jako takového bychom ho měli ctít a vzhlížet k němu, obzvlášť v dnešní době, kdy úcta k přírodě už není v módě.
„Naši předci řekli své matce Zemi: ‚Jsme tvoji‘.
Dnešní člověk říká přírodě: ‚Jsi naše‘.
Zelený muž, vystupující jako živoucí tvář celé Země, zvolává do univerza: ‚Jsme jedno‘.“
William Anderson,The Green Man
V České republice se mýtická postava objevuje u kolektivu autorů, který o Zelených mužích vydal knihu s názvem „Cestami zelených mužů“.
(Václav Cílek, Michaela Ottová, Radomil Hradil, Matouš Jaluška, Jakub Hlaváček a Václav Vokolek)
„Přichází, aby nás varoval ale i pomohl. Představuje jednotu lidského světa a přírody, která by
měla být zachována.Je symbolem naděje: potvrzuje, že lidský rozum nelze oddělit od instinktivních a emocionálních sil přírody.“
Václav Cílek, kniha „Cestami zelených mužů“
Zdroj: „Zelený muž. Proměna jeho zobrazení a symboliky jako důsledek změny percepce světa a přírody“ – Bakalářská práce. Anna Němcová, Brno
2008
Petr