Reakce Dr. Kateřiny Svoboda (BSc Hons, PhD) na diskuzi o fialovém skle
a soukromý e-mail Renaty Klečkové z České aromaterapeutické společnosti.
Toto téma se v diskuzi neustále vrací, laická veřejnost samozřejmě nemá o tomto problému tušení, ale pro absolventy Institutu Aromaterapie, případně jiných škol (jak bych doufala), je to téma stále aktuální, a samozřejmě také takovým zůstane.
Nemělo by se však stát nástrojem osočování a hádek u profesionálů, a to ať dodavatelů, lektorů či uživatelů. Problém falzifikace se týká stejnou měrou všech, kteří se aromaterapií vážně zabývají. Fakt, že v ČR došlo k oddělení skupinky
z aromaterapeutické asociace, je poměrně přirozeným důsledkem demokracie, dalším důsledkem je ovšem potom také fakt, že každá sekce bude využívat různých nástrojů, aby se prosadila. Obdobný vývoj byl například v Británii, Francii, Švýcarsku. Nakonec je v zájmu cti a společného cíle, aby se k sobě sekce chovaly korektně a gentlemansky.
Jaký užitek přináší napadání a osočování? V tomto světě není nikdo dokonalý; aromaterapie se prosazuje na bázi vědecké i intuitivní a je zde prostor pro každého. Doufejme, že to není tak, že uspěje ten, kdo říká lež, kdo nabízí falešné produkty, kdo má nejlepší marketing a přitom nejhorší výrobky, kdo myslí jenom na svůj zisk. Nežijeme v prvobytně pospolné společnosti, musíme se orientovat ve velmi složitých ekonomických, sociálních a politických systémech a každý z nás, jako jednotlivec nebo jako firma, musí zvládnout obrovský tlak, aby se mohl prosadit, uspět a pomoci druhým. Hádky a nařčení jsou zbytečné věci, které nás všechny zdržují.
Podobně jako ve světě kolem nás, ani v aromaterapii není cesta jasně vytyčená. Každý měsíc přibývají tisíce informací, které by se měly zpracovávat. Kdo by měl být ten arbiter, který rozhodne, zda jsou fialové lahvičky lepší než průhledné? Proč nenechat člověka/ firmu, který se rozhodl pro fialové lahvičky, ať je tedy používá,
i kdyby to byla věda versus víra? Proč nenechat jiného, který dováží oleje ze Srí Lanky nebo z Maroka, ať tak dělá nadále (ochrana přírody versus vyhynutí rostlinných druhů)? Třeba dojde k založení další aromaterapeutické asociace, která bude sdružovat zájemce pouze na holistickém základu, tak jako je tomu například
v Británii. Potom jim bude někdo vyčítat, že počítají molekuly kyslíku? (to je vtip). Nebudeme jim nic vyčítat ani je napadat, ať si jdou svojí cestou. A zrovna tak by
to mělo být zde, v Čechách. Hranice pro aromaterapeuta je tam, kde nesmí vědomě uškodit druhému člověku na zdraví, psychickém či fyzickém.
Co se týče otázky falzifikace a testovaní éterických olejů (EO), nemohu vypsat dopodrobna celou problematiku, které jsem v minulém roce věnovala celodenní přednášku. Jsem ochotna ji zopakovat a zvu i zástupce ČAS. V zásadě existuje přibližně 15 způsobů falzifikace, vědomé či nevědomé, a to jak při samotném sběru a zpracování rostlin, tak při skladování, zásobování a prodeji. Kromě falzifikace dochází též ke změnám ve složení EO při delším nebo nevhodném skladování
a přepravě. Většina falzifikací může být prokázána s použitím GCMS, některé specifické problémy vyžadují NMR nebo speciální kolonky na GCMS. Je v zájmu dodavatelů, aby jejich produkty byly ověřené a pravé. Velké a střední firmy mají vlastní GCMS, samy si testují všechny EO, které prodávají, a vydávají zboží
s potvrzením GCMS, případně dalšími parametry. Malé firmy, jednotlivci, a farmáři, kteří prodávají do ciziny, si dávají EO testovat ve speciálních laboratořích,
ve výzkumných ústavech nebo na universitách, jako jsem to například dělala já
ve Skotsku posledních 20 let.
Pracuji jako nezávislý odborný poradce a nejsem mluvčí ani zástupce jakékoliv firmy nebo organizace. Jestliže se EO kupují u firem, které dodávají potvrzení GCMS, je velká pravděpodobnost, že olej je pravý, je-li ovšem dodavatelská firma poctivá
a testuje skutečně každou šarži nakoupených olejů. Jestliže se EO vykupují přímo u farmáře a nebyly testované, neví se, co v EO je, ale pravděpodobně nebude „pančovaný“, i když jsem se setkala i s těmito případy. Jestliže si přivezete EO
z trhu v Egyptě, Srí Lance, Indii, Bulharsku a podobně, rozhodně nevíte, co v něm je, a téměř najisto nebude pravý. Nedoporučuji tedy nakupovat na trzích
v tropických a subtropických krajích.
Domnívala jsem se, že by bylo dobré, kdyby v Čechách existovalo jedno středisko, které by EO testovalo, přednostně na univerzitě nebo ve vědeckém ústavu. Snažila jsem se, aby se přihlásili zájemci a dali si EO otestovat, ať už pravidelně nebo občas, protože najde-li se u dodavatele problém, je možné EO reklamovat či přejít
k jinému dodavateli. Vypracovala jsem plán s velmi odpovědným centrem s GCMS za cenu, kterou uvedla Asociace českých aromaterapeutů ve své nabídce. Je to nejnižší možná cena, protože testování není zrovna nejlevnější záležitost. Přihlásil se jediný zájemce s deseti oleji, které jsem vybrala já nezávisle na jejich rozhodnutí z padesáti olejů. Bohužel nikdo další se nenahlásil, takže v Čechách pravděpodobně spoléháte na dobré dodavatele a ti zase na své velkoobchodníky nebo farmáře. Závěrem bych přála každé sekci aromaterapie, aby šla vlastní cestou, kterou si zvolila, snažila se dosáhnout co nejlepších výsledků a byla vlídná ke svým kolegům. Dále bych doporučila, aby si firmy i jednotlivci srovnávaly ceny, protože některé EO na českém trhu mají nasazeny vysoké hranice, což neodpovídá realitě. Ovšem je to běžná praxe i v cizině a pro laika to představuje labyrint.
Shrnutí: Testování EO má své výhody i nevýhody. Hlavní klad je v tom, že prodávající (a následně uživatel) si je jistý kvalitou svého výrobku. Může také nakupovat z jiných zdrojů, například od menších dodavatelů, kteří nemají GCMS, nebo přímo od farmářů, a to z různých částí světa. Nemusí si testovat všechny oleje, ale periodicky může kontrolovat, zda nedochází k problémům, ať u zdroje či ve skladovacím nebo přepravním řetězci. Může použít tuto záruku kvality ve svých propagačních materiálech. Nevýhodou je samozřejmě určitá finanční zátěž, která by se však měla vyrovnat tím, že EO mají ověřenou kvalitu. Některé falzifikace jsou těžko zjistitelné, ale to se týká jenom několika vybraných EO (většinou těch velmi drahých). Toto téma je specifické a není zde prostor na jeho osvětlení.
Základní vysvětlení plynové chromatografie a jejího využití pro ověření pravosti EO
Plynová chromatografie (GC) je určena pro analýzu organických sloučenin. Rozdělí směsi (EO) na jednotlivé složky, identifikuje je, a určí jejich procentuální množství. Kvalitativní vyhodnocení je založeno na znalosti retenčních dat jednotlivých složek a používá standard pro identifikaci. V mojí laboratoři jsem měla přibližně 140 různých standardů, které mi umožnily porovnat složení jednotlivých chemických složek, z nichž asi 20 představuje 95 % celkového množství. Je proto možné vytvořit „otisky prstů“ jednotlivých olejů a porovnat je s mezinárodními normami, které určují pravost EO.
GCMS (Gas chromatography-mass spectrometry) je metoda o stupínek vyšší – nepotřebuje standard, neboť má k dispozici automatickou databázi několika tisíc chemických vzorků, které se automaticky přiřazují k danému EO. Má tak vyšší možnost prokázat falzifikaci na různých úrovních (viz. samostatná přednáška). Tento přístroj je na trhu v různých typech a současná situace v ČR (mám čísla
z roku 2012) je taková, že máme přibližně 300 přístrojů nejvyšší třídy rozlišení,
a každý rok se školí přibližně 200 výzkumných pracovníků, kteří s těmito přístroji pracují. To je, podle mého názoru, velmi slušné výzkumné postavení ve srovnání
s ostatními evropskými výzkumnými ústavy. Iontová optika a hmotnostní spektrum umožňuje rozpoznat falzifikaci na jakékoliv úrovni a používá se většinou v soudních případech.
Pro základní určení pravosti EO je nutno potvrdit „otisk prstu“, to jest profil jednotlivých chemických látek. To je snadné určení s pomocí základního přístroje GC/GCMS. V naprosté většině případech, jestliže je tento profil průkazný, EO je pravý. Profil se vychyluje z normálu, jestliže je v EO přídavek ředící látky, levnějšího EO, směs chemotypů, nasbíraných v přírodě, syntetické látky, jiný EO, chemické příměsi či enantiometrický poměr neodpovídá danému druhu. To jsou běžné falzifikace snadno zjistitelné na GCMS. Je velice obtížné naředit EO tak, aby prošel tímto sítem. Pro každý EO existuje mezinárodní norma a jestliže se profil vychyluje, je něco špatně, ať už záměrně, či nikoliv.
Testování pravosti EO je na současném trhu nutné, protože ověření výrobku vyžaduje legislativa. Žádná firma si nemůže dovolit prodávat bez ověření. Všechny farmaceutické, parfumerářské či potravinářské firmy (např. Boots nebo whiskey destilerie, pro které jsem pracovala) si ověřují GCMS těch EO, které nakupují. Český dodavatel může vystačit s tím, že dodá potvrzení od firmy, kde EO koupil. Tím se vyhne vlastním nákladům. Ovšem měl by periodicky alespoň namátkově ověřovat pravost EO, které na trh dodává. Je možné, že v blízké budoucnosti bude povinné EO testovat a prokazovat jejich totožnost. Například římský heřmánek, který vyráběl anglický farmář a prodával jej do Japonska, musel být testován v každé
z pětilitrových nádob, které se vyvážely na japonský trh (to byla také moje práce).
Jenom velmi málo EO je falzifikováno tak, že by to bylo obtížné rozpoznat. Jedná se o drahé EO, často spíše o extrakty, které jsou sledovány pozorně všemi zainteresovanými stranami. Můžete se podívat na www.cropwatch.org