dnešní odpočinkový den jsme si užili každý po svém. Dopoledne někdo odpočíval na pokoji, já jel
s Petrem do tržnice a Mirka
s Ilonou na masáž nohou na doporučení kluků, kteří tam byli včera. Cestou holky viděly před domem sedět stařečka, který měl v akupunkturních bodech okolo kolene napíchané celé injekční stříkačky. Prostě hydroakupunktura naživo… FOTOGALERIE
Po obědě jsme se trochu promíchali a já, Lenka, Lucka a Mirka jsme jeli místní dopravou za řeku
do hor, abychom se nadýchali čerstvého vzduchu. Bylo neuvěřitelné vedro, takže jsme se přesunuli jenom do poloviny kopce, a usadili jsme se v chrámu a odpočívali. Těšili jsme se na chvíli klidu, ale Číňané jsou družní, takže si posedali na lavičky okolo nás a sledovali, jak si povídáme jako divadlo. Chtěli se družit a fotit. Do toho nám po čínsku přišla sms, že jdeme na velkou večeři společnou i s Afričany (určitě dlouhodobě plánovanou) a tak chtě nechtě jsme se museli vrátit. Večeře v restauraci s bufetovou samoobsluhou stála za to. Bylo tam neuvěřitelné množství druhů jídla. Asi tak vše, na co by si člověk mohl pomyslet. Saláty, ovoce, suši, čtyři polévky, mořské plody včetně několika druhů mušlí a krabů, různě upravená masa se zeleninou, samotná zelenina, steaky, masa na jehle, nudle, mořské řasy, tofu, pečené banány a pečený ananas, mini dezerty i automat na točenou zmrzlinu. 
Kromě sladkostí vše patřičně pálilo, jak je tady zvykem. Já tady mám pověst „plechové huby“ a když řeknu, že něco pálí, tak do toho někteří nejdou. Tady to bylo naopak – pár lidí u stolu říkalo, že to wasabi fakt hodně pálí. Namočil jsem si do něj suši – pravda, bylo od něj celé zelené.
Co následovalo? Chvilka ticha, všichni čekali na mou reakci. Ta byla. Vyrazilo mi to dech a když jsem ho popadl, tak jsem pár vteřin kašlal. Naštěstí to jako mávnutím proutku hned přešlo, ale wasabi ve formě kaše jsem si už nedal :-). Celkově bylo jídlo výborné.
Při večeři také Africká část ukojila naši zvědavost. Chtěli jsme vědět, co dělají přes den, protože je moc nepotkáváme. Většinou pospávají na pokoji a v noci chodí do klubů tancovat. Ilona si povídala s jednou černoškou a říkala jí, jak se mi Češi těšíme na příští týden s nimi do hor – Zhangjiajie V rozhovoru se Ilona zmínila, že v Čechách máme rádi turistiku a občas spíme venku v přírodě, což černošku vyděsilo a ptala se Ilony, jestli se nebojíme lvů a slonů…