Autorka: Marie Noe
S rostoucím počtem lidí a jejich touhou po blahobytu, kterou chtějí co nejrychleji a nejjednodušeji naplnit, je naše planeta vystavena neustálému tlaku svých obyvatel na získávání surovin všeho druhu a jejich přeměnu na komodity, které uspokojí potřeby lidí a umožní jim pohodlný život. To ovlivňuje dostupnost zdrojů těchto surovin a mění jejich životní prostředí, což působí na chod planety jako celku – mění se klima a podmínky k životu, což zpětně ovlivňuje lidskou společnost a způsob, jak funguje. V souvislosti s těmito tendencemi se hovoří o „udržitelnosti“. Přinášíme vám první část rozsáhlého článku na toto téma a věříme, že vás přivede k zamyšlení a možná i k přenastavení práce s vonnými produkty.
V rámci společnosti se hovoří o „praktické schopnosti uspokojit základní potřeby dneška bez kompromitování schopnosti budoucích generací uspokojit jejich základní potřeby a udržet jejich životní úroveň. Udržitelná společnost musí být vystavena tak, aby její životní styl a podnikání nebyly v rozporu s neoddělitelnou schopností přírody udržet život. „Principem udržitelnosti je udržitelný rozvoj, který zahrnuje čtyři propojené oblasti: ekologii, ekonomii, politiku a kulturu.“
Z výše zmíněného vyplývá, že „udržitelnost“ se pojí se všemi oblastmi života, a tudíž i s naším oborem – s aromaterapií, v jejímž rámci pracujeme s přírodními surovinami dokonce přímo: s éterickými oleji, rostlinnými oleji a hydroláty. Přestože rostlinné oleje a hydroláty jsou neoddělitelnou součástí moderní aromaterapie, dnes se zaměřím pouze na jádro aromaterapie, tedy na éterické oleje. Ovšem vše, o čem se dále píše, se dá na hydroláty i rostlinné oleje lehce aplikovat.
Pokud chceme zjistit, zda se chováme jako aroma spotřebitelé udržitelně, můžeme si stanovit čtyři základní oblasti, nad kterými je vhodné se zamyslet:
1. Co nakupuji
2. Od koho nakupuji
3. Kolik nakupuji
4. Jak je to zabaleno
Co nakupuji
Éterické oleje (a také absolue a extrakty CO2, které zde pro zjednodušení zahrnuji pod pojem „éterické oleje“) pocházejí, na pár výjimek, z rostlinných zdrojů, které jsou považovány za obnovitelné zdroje. Bohužel to automaticky neznamená, že jsou nevyčerpatelné, a proto je nutné klást důraz na odpovědné získávání éterických olejů a ostatních aroma surovin, aby i budoucí generace měly možnost užívat tyto přírodní dary.
Jsou rostliny, které můžete jednoduše pěstovat na různých místech světa, protože jsou nenáročné a splnit jejich požadavky na živiny, vlhkost, teplo, světlo nebo nadmořskou výšku není těžké. Pak jsou ale rostliny, které mají velmi specifické požadavky a rostou v ohraničených lokalitách. Jsou v podstatě „nepřesaditelné“ nebo za cenu výrazné změny svého složení. Mezi nimi jsou i léčivé rostliny, které se používají po staletí, či spíše tisíciletí, např. nard. Z mnohých těchto rostlin se často extrahují i éterické oleje a s tím, jak se svět od konce 20. století stále více propojuje a je dostupnější, a zároveň vzrostl zájem o přírodní suroviny (pro výrobu kosmetiky, potravin, medicínských a wellness produktů), enormně vzrostl zájem i o tyto rostliny, potažmo éterické oleje. Zvýšený zájem je však může ohrozit.
Poznámka: V roce 2020 měl celosvětový trh s éterickými oleji hodnotu 10,3 miliardy USD (Research Dive, 2021), v roce 2023 již 12,2 miliardy USD a do roku 2032 se předpokládá nárůst na hodnotu 24,5 USD (Research Dive, 2024).
Důležitým aspektem pro zhodnocení míry ohroženosti dané rostliny je i to, jaká část rostliny se pro výrobu éterických olejů používá. Pro každou rostlinu je typické, v které části produkuje vonnou silici. Mohou to být květy, listy, semena, plody, kůra, kořeny nebo dřevo. Populace rostlin, z nichž se používají kořeny a dřevo, např. kostus a nard, guajakové, santalové a růžové dřevo, jsou více ohrožené.
Aromaterapie zná několik stovek éterických olejů. Komerčně dostupných je zhruba 500 druhů. Tato široká škála pokrývá běžné i velmi vzácné esence. Každý trochu vzdělaný uživatel/ka ví, že většina éterických olejů je ve svém působení širokospektrální a jeden éterický olej, přímo ukázkovým příkladem je levandule, dokáže pomoci s řadou potíží, ať fyzických nebo emočních. Na druhou stranu na každou potíž lze najít několik druhů vhodných éterických olejů a my máme možnost rozhodnout se, který použijeme. Je však náš výběr poplatný aktuálnímu trendu/módě/reklamě, nebo jde o zodpovědné a poučené zhodnocení situace se zohledněním dostupnosti vybraných éterických olejů?
Trendy a móda dokážou udělat v přírodě pěknou paseku, ať již jde o zvýšený zájem o určitou lokalitu, nebo rostlinu. Enormní zájem, který využijí podnikavci k rychlému obohacení, obvykle vede k úpadku a/nebo likvidaci lokality i rostliny.
Na několika konkrétních případech vám názorně ukážu, jak zvyšující se poptávka po určitých rostlinách a nezodpovědný přístup k jejich sběru, tedy bez zohlednění dopadu na populaci těchto rostlin, ovlivnil jejich samotnou existenci a následně dostupnost jejich éterických olejů.
Vybrala jsem tři v aromaterapii dodnes běžně používané a známé éterické oleje – nard, růžové dřevo a santal, a pak dva extrémně vzácné éterické oleje, které se dnes již v aromaterapii v podstatě nepoužívají a znáte je možná z parfémářství – kostus a agarové dřevo, neboli oud. Vzhledem ke ztížené dostupnosti a vysoké ceně jsou všechny zmíněné éterické oleje často předmětem pančování.
Nepálský nard
Rostlina nardovník pravý (Nardostachys jatamansi) se vyskytuje v jižní Asii, v pohoří Himálaj a v Nepálu. Roste v nadmořské výšce od 3000 do 5000 m. Jde o vytrvalou léčivou bylinu s dlouhou tradicí terapeutického využití v ájurvédě, tradiční čínské medicíně nebo korejské etnomedicíně. Používá se sušený kořen. Bylina dosahuje zralosti ve třech letech, kdy je údajně nejlepší čas pro sběr kořenů. A zde již možná tušíte problém. Když nevíte, kdy, jak a kolik sbírat, aby populace přežila, způsobíte katastrofu. A to se v podstatě stalo. Obrovský zájem o tuto bylinu a její éterický olej způsobil nadměrný, často neodborný sběr a rychlý úbytek populace. Dnes je bylina na seznamu CITES ve druhé kategorii, což znamená, že obchod s ní je regulován. V Nepálu je chráněna a její pěstování, sběr i zpracování je regulováno a kontrolováno. Obchodovat s éterickým olejem lze jen na základě povolení.
Poznámka:
Někdy je pravý nard zaměňován za kozlík nardový/Wallichův (Valeriana jatamansi/wallichii), kterému se obvykle říká „indický kozlík“ nebo „tagar“. Roste v jižní a východní Asii, lokality se na některých místech překrývají, ale v nižší nadmořské výšce (od 1300 do 3200 m). Používá se kořen a éterický olej. Tato rostlina není v takovém ohrožení jako pravý nard.
Růžové dřevo z Jižní Ameriky
Zdrojem pro éterický olej růžové dřevo je dřevo aniby růžovonné (Aniba rosaeodora), která pochází z tropických oblastí deštných pralesů Jižní Ameriky. Roste např. v Brazílii, Kolumbii, Peru či Ekvádoru. Je to stálezelený, listnatý strom, který může mít až 30 m.
Také tento strom byl kvůli velké poptávce a nezodpovědnému kácení na pokraji vyhynutí, takže se dostal na seznam CITES. Obchodování se dřevem i éterickým olejem je nyní přísně regulováno a kontrolováno, na vývoz musíte mít povolení. Z tohoto důvodu se často buď nahrazuje nebo pančuje éterickým olejem ho-sho (Cinnamomum camphora linaloliferum). Oba éterické oleje mají vysoký obsah monoterpenolu linalolu, takže je těžké je od sebe rozeznat, pokud je nemůžete přímo porovnat.
Indický santal
V Indii se do potíží dostal santalovník bílý (Santalum album). Jde o listnatý, stálezelený, částečně parazitický strom, který roste do výšky 4 až 9 m. Pochází z jižní Asie, pravděpodobně z Indie. Rozšířil se však do mnoha dalších míst jako je Bangladéš, Sumatra nebo Jáva. Jádrové dřevo se tradičně používalo k výrobě nábytku a sošek, neboť trvale voní, a spolu s kořeny také k destilaci éterického oleje. Prach vzniklý při zpracování dřeva se používal do vonných tyčinek. K destilaci se používají třísky.
Obrovský zájem o santalovník však způsobil, že ve volné přírodě téměř vymizel. Nyní je na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN. V Indii platí zákaz vývozu dřeva a zavedla se ochranná opatření, aby se zvýšila populace bílého santalovníku. Indie bohužel přistoupila k tomuto kroku dosti pozdě, takže bude trvat nějakou dobu, než se dostaneme k indickému santalovému oleji. Příčinou je skutečnost, že strom musí růst minimálně 18 let, aby se jeho dřevo dalo destilovat a získala se kvalitní esence. Což je vlastně už moderní urychlení. Kdysi se považovaly za „zralé“ stromy, kterým bylo minimálně 30 let. To si dnes těžko umíme představit.
Pokud si chcete koupit (udržitelný) éterický olej ze dřeva bílého santalovníku (Santalum album), je tu v současnosti jediná možnost: z Austrálie, kde se pěstuje kontrolovaně na plantážích, které byly založeny před více než 20 lety. Austrálie je zároveň domovem pro santal klasnatý (Santalum spicatum), tak si jen dejte pozor na záměnu. Každopádně i australský santal klasnatý nám poskytuje krásný éterický olej.
Jako „náhradu“ za bílý santal lze použít éterický olej ze dřeva santalovníku Santalum austrocaledonicum z Nové Kaledonie. Říká se, že vůní je nejvíce podobný bílému santalu.
Kořen kostusu
Éterický olej kostus se destiluje z kořene chrpovníku lupochového (Saussurea costus). Jde o vytrvalou léčivou bylinu pocházející z Himaláje v Nepálu, v Indii a v Pákistánu, která roste v nadmořské výšce 3000 až 3800 m. Využívá se od nepaměti v ájurvédě a tradiční čínské medicíně a v parfémářství (je to skvělý fixativ a spodní tón s velmi specifickou vůní, která se přirovnává k mokré srsti, vlasům či starému dřevu). Bohužel se vinou nadměrného a neodborného sběru podařilo jej téměř vymýtit.
Nyní je v podstatě nedostupný, protože jde o kriticky ohrožený druh (řazení v IUCN), který je na seznamu CITES v 1. kategorii, což značí, že se nesmí vyvážet. V parfémářství se tak kostus zcela nahradil syntetickou variantou.
Agarové dřevo neboli oud
Éterický olej ze dřeva listnatých stromů rodu orličín (Aquilaria), anglicky se mu říká agarwood a mezinárodně oud/oudh (název má původ v arabštině), patří bezesporu k nejdražším a nejoriginálnějším vonným esencím na světě. Různé druhy orličínu mají různou výšku (6 až 20 m), ale všechny rostou pomalu a pocházejí z deštných pralesů jihovýchodní Asie.
Aby se získalo vonné dřevo, musí strom napadnout specifická plíseň, která způsobí, že strom začne na svou ochranu vytvářet ve dřevě pryskyřici. Zdravé dřevo má velmi světlou barvu a je lehké. Po napadení dřevo tmavne a těžkne. Čím déle tento proces trvá, tím je dřevo tmavší a těžší a dražší. Poptávka je nejen po éterickém oleji, ale i po samotném dřevě, které se používá k vykuřování v rámci náboženských rituálů. Unikátní dřeva se často draží a cena se dokáže vyšplhat do pro nás nepředstavitelných výšin.
Původně se používalo dřevo druhu Aquilaria agalocha/malaccensis, dnes se častěji používá druh Aquilaria crassna. V minulosti se těžily a zpracovávaly jen přirozeně napadené stromy ve volné přírodě. To už samozřejmě není možné, protože se tam téměř žádné nenachází. Dřevo i esence se tradičně používaly v asijských zemích, např. v Indii, Číně, Japonsku, ale i v arabských zemích, kde byly používány k náboženským i léčivým účelům a samozřejmě v parfémech. Ovšem od chvíle, kdy se o oud začal zajímat i Západ a asijské státy začaly bohatnout, jeho spotřeba rychle vzrostla a přirozená populace byla téměř zničena. Proto se všechny druhy rodu orličín dostaly do 2. kategorie na seznamu CITES, tzn. že obchod se dřevem a výrobky je regulován. Např. v Indii je vývoz přímo zakázán.
U orličínu je stejný problém jako u santalovníku – potřebuje čas. Říká se, že musí růst alespoň osm let, aby se mohl naočkovat a pak se musí dalších pár let čekat, než plíseň a obranný mechanismus stromu vytvoří dostatek pryskyřice. Čím déle vydrží pěstitel čekat, tím lepší bude výsledek. Bohužel se s očkováním začíná dříve a dříve se také kácí a zpracovává. Kvalita esence je pak nízká.
Dnes se v mnoha zemích pěstuje na plantážích, aby se uspokojily požadavky trhu. Přesto je kvalitní přírodní éterický olej stále těžko dostupný, drahý a používá se zejména pro luxusní parfémy. Při destilaci se používají rozličné postupy, které vytvářejí olfaktoricky zajímavý materiál. Éterický olej časem zraje, podobně jako pačuli a santalové dřevo, což přináší sofistikovanější vůni a vyšší cenu. Výrobci proto vymýšlejí různé postupy, jak toto „stárnutí“ napodobit/urychlit, aby vydělali více. Použití takto vyrobených a dále ošetřených éterických olejů k terapeutické práci je však diskutabilní.
Z uvedených příkladů je vidět, že náš uspěchaný a zrychlený svět zaměřený na spotřebu a okamžité uspokojování potřeb, není v souladu s přirozenými zákonitostmi přírody – příroda prostě potřebuje čas.
Nechci vás odradit od používání vzácných esencí, také mám mezi nimi své oblíbence, ale pokud je použijete, měli byste vědět, že jsou z bezpečného/legálního zdroje, a měli byste je používat rozumně (tam, kde to dává smysl) a s respektem.
Pokračování článku si můžete přečíst ZDE.