Aromaterapie v psychoterapeutické praxi
Barbora Nováková

Mám tě ráda, mami
Rodiče jsou bezesporu ti, kteří jsou v našich životech navždy zapsáni. Jejich osobnost, příklad, který nám dali, a způsob jejich výchovy – to jsou stopy, které si neseme ve svých životech. Neustále se ve své praxi setkávám s problémy, které si klienti přinášejí ze svých původních rodin. Tím nechci říct, že za problémy dospělých dětí vždy nesou vinu rodiče. Každý z nás se k rodičovskému vlivu vztahoval a vztahuje zcela osobitým způsobem. To, co je podstatné pro zdravou dospělost, je zodpovědné vypořádání se s minulostí. Když jsme dospělí, máme možnost se dospěle vztahovat ke svým rodičům. To nám dává příležitost uklidit vnitřní komnaty své duše, přijmout minulost, odpustit a otevřít tak pro sebe zdravou budoucnost. Můžeme stát ve svém dospělém životě svobodně a odpovědně.

To, co mám na mysli, bych vám ráda znázornila jednou skutečnou příhodou. Při práci se skupinou mladých lidí jsme použili zážitkovou techniku, což je obvyklý způsob naší práce. Účastníci si při ní během několika hodin, v přírodě, procházeli celý svůj život minulý a reálně tvořili i život budoucí. V této projektivní hře byl každý aktivním tvůrcem svého virtuálního, urychleného života. Stejně jako v reálném životě i zde vystupuje osud a přichází s různými úkoly, dary, ranami a zátěžemi. Mezi účastníky byla jedna mimořádně schopná a úspěšná mladá žena, výtvarnice. Tato mladá žena – Terezka – vnímala svou matku jako slabou osobu, která sice neškodí, ale ani svému manželovi, ani svým dcerám nedokáže nijak ulehčit život, neposkytuje jim podporu a péči a naopak od nich očekává, že budou podporovat ji. Zlobila se na svou matku a pohrdala jí, cítila, že od své matky potřebovala více zájmu, než kolik ho dostala.

Během hry jí lektor v roli osudu nadělil ve virtuálních 25 letech jako svobodné matce dvě děti. Byla to dvě těžká břemena, která bylo potřeba nosit v náručí. Terezka tyto dvě děti poctivě nosila po celý zbytek hry, až do své virtuální smrti. Vodila je do školy, zajišťovala jim životní potřeby. Celý život chodila sama, na získání partnera si neudělala čas – silná žena se dvěma dětmi, o které se vzorně starala přes 50 let. Při závěrečné reflexi hry jsme jí na tuto skutečnost upozornili. Terezka se vylekala a uvědomila si, jaký nezdravě pečovatelský a ochranitelský postoj ke svým dětem zaujala. Tolik si přála být jiná než její matka, že zcela ztratila ze zřetele zdravou míru věci. Toto poznání ji vedlo k tomu, že začala pracovat na svém vztahu k matce, řešila si své dětské strachy a křivdy a uváděla na pravou míru svá očekávání a potřeby. Dnes ke své matce přistupuje jako samostatná osoba, která již není na matce emočně závislá a proto ji může milovat ve svobodě dospělého člověka takovou, jakou matka ve své slabosti je.

Pokud se nám něco takového, jako se stalo Terezce, stane v terapeutické hře, je to dobře. Takový vhled nám pomůže mnohé uzdravit, dokud je ještě čas. Mnozí z nás ale odhalují důsledky svých problémových dětských vztahů až v partnerství a rodičovství.

Způsob prožívání našich vztahů k rodičům je pro náš život stěžejní. Úloha matky a otce se přitom radikálně liší. Matka pomáhá budovat pevné zázemí, životní jistoty a domov. Otec odvádí své děti od matky, vyvádí je do světa mimo matku, do samostatnosti a dospělosti. V této přednášce bych se chtěla zaměřit na vztah k matce, protože právě ona, ať chceme, nebo nechceme, je navždy nejvýznamnější osobou našich životů. Kvalita našeho vztahu s matkou ovlivňuje celou kvalitu našich dospělých vztahů, rozhoduje o tom, kolik důvěry si dovolíme cítit ve vztazích, ovlivňuje naši schopnost respektovat druhé lidi a komunikovat s nimi. Od matky se učíme, jak se vyrovnávat s neúspěchem, obtížnými emocemi, očekáváním a ideály. Matka nás učí zpracovávat zármutek a další úkoly, které tvoří naše emocionální IQ, tu část naší osobnosti, která má rozhodující vliv na to, jak budeme v životě šťastní a úspěšní. Je pro nás životně důležité, v jaké mateřské péči jsme vyrůstali a jak jsme na tuto péči reagovali.

V terapeutické práci se zaměřujeme na to, jakým způsobem uzdravit své vztahy k rodičům, své dětství, dospívání i dospělost. V dospělosti jsme plně vybaveni pro to, abychom se svou matkou, ať plnila svou mateřskou úlohu jakkoliv, uzavřeli mír. Mír, který je naplněn pochopením a respektem, odpuštěním a přijetím. Již nepodléháme svým matkám, a proto můžeme jejich selhání, domnělá či skutečná, vidět z jiné perspektivy. Můžeme své matky propustit z mateřské role a přistoupit k nim jako dospělí a zralí lidé, kteří nabízejí své přátelství. Slova „mám Tě rád, mami, mám Tě ráda“, jsou-li pronesena zralým dospělým člověkem, přinesou pokoj a štěstí jemu i jeho matce. Jak toho ale dosáhnout, když naše vztahy s našimi matkami jsou mnohdy tak komplikované a bolestné?

Ráda bych se věnovala dvěma typům problémů. Matce, která manipuluje, a potížím, které vznikají tehdy, když mateřská péče chybí.

Matka manipulátorka

Slovník cizích slov uvádí pod hesly:
manipulace – jednání zpravidla nekalé, nečestné,
manipulovat – ovlivňovat, řídit něčí činnost, postoje, podle vlastní vůle ovládat, nekale, nečestně s něčím zacházet, něco úmyslně zkreslovat.

A skutečně tomu tak je. Matka, která manipuluje, nedokáže jasně a srozumitelně vymezit hranice svému dítěti. Používá nejasné metody psychického tlaku a citového vydírání. Taková matka neunese rozvoj individuality svého dítěte. To je pravý opak zdravé mateřské péče. Správná matka pomáhá svému dítěti dorůst v nezávislého, cílevědomého a samostatného člověka, podporuje jeho individuální identitu, usměrňuje ho a pomáhá mu nést zodpovědnost. Pokud však matka dítěti neumožní, aby bylo odlišným, dítě takové omezení chápe jako trest za svou individualitu, vnímá, že to, čím je, je nesprávné. A pokud matka ještě navíc používá „nekalé“ manipulace, v dítěti narůstá zmatek. Dítě potřebuje být usměrňováno, potřebuje však také zažívat vědomí, že jeho Já je dobré a jeho individualita je vítaná. Děti manipulujících matek však obvykle nemají jasno ani v jedné z těchto oblastí. Vcházejí do života s nevědomým pocitem, že jejich individualita je nepřijatelná (dále pak záleží na nich, jak s tímto pocitem zacházejí, zda za své Já bojují, či se ho zcela vzdají), mají problém v navazování vztahů, bojí se projevit, jací jsou, a někdy to ani sami nevědí. Druhá strana mince je, že jako děti nezažily čitelné a poctivě vymezené hranice. Matka zasahovala do jejich světa a nevymezila hranice chování jim ani sobě. To se může do života dospělých lidí promítnout buď nezodpovědností a nerespektováním hranic druhých lidí, nebo neschopností hájit své vlastní hranice, neschopností říkat ne. Raději se neprosazují a nikomu nic neodmítnou, než by opět někoho zranili, jako zraňovali svou matku.

Některé způsoby manipulace

  1. Vzbuzování pocitů viny. Dítě nedokáže unést, že je pro svou matku příčinou bolesti. Pocit viny je jednou z nejmocnějších zbraní proti svobodě. A pocity viny si dítě odnáší do dospělosti. Pocit viny je jednou z nejdestruktivnějších sil našeho života.

Silice, které je možné použít k ošetření pocitů viny skrze posílení vlastní identity:
benzoe (Styrax benzoin): stabilizuje, odhaluje vnitřní Já, dodává sebedůvěru,
borovice (Pinus sylvestris): vede nás k pochopení, že jsme pro druhé rovnocenným partnerem,
citron (Citrus limon): dává nám víru v sebe sama,
jasmín (Jasminum grandiflorum): dává sebejistotu a sílu, podporuje prazákladní Já,
kadidlo (Boswelia sacra): osvobozuje duchovním vhledem,
levandule (Lavandula officinalis): poskytuje chápající a laskavou podporu,
piment (Pimenta racemosa): zvyšuje schopnost introspekce, přijmout sám sebe, získat sebeúctu,
rozmarýna (Rosmarinus officinalis): buduje pevné a zdravé ego, dává sebedůvěru, rozptyluje pochybnosti o sobě,
růže (Rosa damascena): dává schopnost milovat sám sebe,
tymián (Thymus vulgaris): dodává sebedůvěru a pevnost,
vavřín (Laurus nobilis): pomáhá nalézt své spokojené Já.

  1. Jiným způsobem manipulace je mlčení. I nemluvení je způsob komunikace, a to způsob velmi agresivní. Je to komunikace, která symbolizuje opuštění a odnětí lásky. Laskavý mateřský vztah se mění v souboj o moc a nadvládu. Dospělí lidé potom žijí s vědomím, že vztahy je nutno ovládat a nebo jimi být ovládáni. Takové dospělé děti mohou používat podobné metody jako jejich matka. Protože není jasně vymezena jejich vlastní identita, mají své hranice ve vztazích s druhými lidmi zamlžené. Pokud mám pocit, že mne druzí ovládají způsobem, kterému není možné se bránit, může se zdát jako jediné řešení útěk do samoty. Může se dostavit strach a úzkost, které podlamují sílu a vůli k čelení budoucnosti. Tyto pocity se mohou vracet vždy, když má dotyčný pocit, že selhal. Takového člověka je třeba stále povzbuzovat, aby se zaměřoval na proces a ne na výsledek, a podporovat jeho odvahu vstupovat do života aktivně i za cenu chyb. Je nutné ho učit, aby si vymezil své hranice a také je čestně bránil. Měl by si uvědomit svou roli oběti a opustit ji, což v sobě obsahuje schopnost zklamat nebo rozhněvat druhé lidi.

Silice, které pomáhají překonat pocit osamění:
citronela (Cymbopogon nardus): pomáhá chápat druhé lidi a usnadňuje komunikaci s nimi,
cypřiš (Cupressus sempervirens): pomáhá pochopit, přijmout a opustit, navozuje pocit soudržnosti a stálosti,
jalovec (Juniperus communis): odvádí od zabřednutí do bolestných vzpomínek,
kmín (Carum carvi): dává sílu opět důvěřovat,
růžové dřevo (Aniba rosaeodora): pomáhá ocenit úlohu druhých lidí,
růžová palma (Cymbopogon martinii): dodává odvahu pokračovat v nové cestě.

  1. Další mocnou zbraní matky manipulátorky je hněv. Dítě ze vztahu s hněvivou matkou buď uteče, nebo propadne strachu. Taková matka vysílá zprávu: „Tvoje individualita je můj nepřítel a já ji budu ničit.“

Pro terapeuta a blízké přátele takového člověka je důležité, aby dávali dotyčnému zažít pocit, že může nesouhlasit a být odlišný, a tak mu umožnit, aby bezpečně skládal svou identitu z jednotlivých střípků. Není možné vědět, kým jsme, když nevíme, kým nejsme. Takoví lidé mohou ve své nejistotě bedlivě sledovat náladu druhého člověka a potom se snaží dobře reagovat. Potřebují si vypěstovat pro-aktivní postoj a stát se tvůrci situací. Pro-aktivní postoj umožňuje uspokojovat vlastní potřeby a nebýt závislý na tom, že si jich druzí lidé snad všimnou. Pro-aktivní postoj umožní tyto potřeby naplňovat poctivě a přímo, a ne si je zajišťovat pochybnými chodníčky manipulace.

Silice, které pomáhají čelit hněvu:
bergamot (Citrus aurantium ssp. bergamia): silná silice proti hněvu a pro zpracování hněvu a vzteku
růže (Rosa damascena): je vhodná při pocitech ohrožení
řebříček (Achillea millefolium): působí jako ochranná síla proti útočnosti a výbuchům hněvu

K aktivitě vedou silice:
fenykl (Foeniculum vulgare var. dulce): vede od přílišného přemýšlení k aktivním činům,
jalovec (Juniperus communis): čistí bolestivé myšlenky, posiluje vůli a rozhodnost,
pačuli (Pogostemon cablin): zvyšuje průbojnost, racionalitu a konstruktivní přístup,
rozmarýna (Rosmarinus officinalis): povzbuzuje vitalitu a individualitu,
zázvor (Zingiber officinale): vede k sebedůvěře, iniciativě, posiluje vůli a dynamičnost.

  1. Dalším projevem matky manipulátorky je nedostatek usměrnění. Pokud je dítě zmatené, nemůže se bezpečně vyvíjet v nezávislého člověka. Chybí-li zdravé usměrnění, chybí také výchova k zodpovědnosti. Dospělí lidé pak mohou mít sklony svalovat odpovědnost za své potíže a za svá selhání na druhé. Nebo naopak mohou mít pocit, že jsou odpovědni za bolest celého světa. Mnoho lidí nedokáže rozlišit mezi láskou a pečováním. „Pokud mne máš rád, postaráš se o mne,“ říkají takoví lidé a zamotávají se do bludného kruhu pseudolásky.

Doporučené silice:
yzop (Hyssopus officinalis): pomáhá postavit se pevně, uvědomit si své osobní hranice, chrání před negativním vlivem z okolí,
vetiver (Vetiveria zizanioides): učí hospodařit s vlastní energií.

Ve vztahu dospělého člověka k matce manipulátorce je třeba učinit tyto kroky:

  1. Vést klienta k tomu, aby byl schopen vidět svou matku jako člověka, který byl v oblasti hranic také zraněný. Manipulující matky byly často opuštěné nebo ovládané. Většinou se musely starat o své matky nebo sourozence. Je potřeba, aby si klient vypěstoval ke své matce soucit. Pokud dokáže dát najevo pochopení, mnoho matek to skutečně ocení. Klient již nebude potřebovat, aby jeho matka byla dokonalá, a může ji oceňovat pro její skutečně dobré vlastnosti.

Silice otevírající možnost soucitu:
citronela (Cymbopogon nardus): pomáhá pochopit druhé lidi a otevřít citlivou komunikaci,
jalovec (Juniperus communis): prohlubuje schopnost soucitu,
majoránka (Majorana hortensis): posiluje schopnost dávat druhým,
nard (Nardostachys jatamansi): přináší sílu pokořit se,
tymián (Thymus vulgaris): otevírá schopnost soucitu a milosrdenství.

  1. Ukázat matce v rozumné míře své skutečné Já. Dokáže-li matka přijmout své dospělé dítě, může ji učinit spojencem při hledání vlastní identity. Pokud je však nedokáže přijmout takové, jaké skutečně je, je třeba posilovat klienta v odvaze jasně vymezit hranici, kam ve svém životě matku pustí. Zároveň je dobré, aby si uvědomil, že i jeho úkolem je respektovat hranice své matky a nevstupovat nezván na její území. Když si matka a její dospělé dítě začnou navzájem vážit nezávislosti toho druhého, mohou objevit blízkost, po které oba toužili.

Silice, které dodávají odvahu k dialogu s matkou:
borovice (Pinus sylvestris): dodává odvahu řešit problémy ve vztazích,
hřebíček (Syzygium aromaticum): pomáhá zvládnout práci, do které nemáme odvahu či chuť,
řebříček (Achillea millefolium): hojí smutek z nevydařených vztahů, pomáhá ke zdravému sebevyjádření,
vavřín (Laurus nobilis): dodává rozhodnost a racionalitu skrze prožití sebedůvěry,
yzop (Hyssopus officinalis): má ochrannou moc,
zázvor (Zingiber officinale): pomáhá ujasnit si myšlenky.

Hedin příběh

Heda se narodila v roce 1965, vystudovala VŠ jako systémová inženýrka, nyní po dosažení nové kvalifikace pracuje jako psychoterapeutka. Je vtipná, přímá, inteligentní, výrazně u ní převládá racionální a konstruktivní myšlení. Kontakt s ní je velmi příjemný. Takto popsala svůj životní příběh, který se týká matky manipulátorky.

Byla jsem dítě chtěné, doslova vymodlené. Rodiče se ve mně dočkali potomka po třech potratech a léčení mé matky až v jejích 36 letech. Moje první vzpomínky na dětství jsou slunné, rodiče mi zajistili teplý domov, přátele a společné zážitky. Táta byl jeskyňář a ekolog, máma učila na vysoké škole. Když jsem byla v první třídě, máma odjela na roční stáž do zahraničí a my zůstali s tátou sami. Táta se o mne dobře staral, choval se ke mně jako k samostatné lidské bytosti a vedl mne demokraticky. Byli jsme spojenci, kteří to zvládnou. Společně jsme čekali, až se máma vrátí. Ani já, ani táta si z této doby vlastně nic nepamatujeme. Domnívám se, že jsem cítila máminu nepřítomnost jako opuštění. Byla jsem velmi samostatná, cítila jsem však, že mne rodiče milují a že se o mne starají. To mi stačilo.

Zlom ve vztahu k mámě nastal v mých 11 letech. Našla jsem ji v bezvědomí s mozkovou příhodou. Zavolala jsem pomoc. Několik dnů bojovala máma o život, po několika týdnech v nemocnici odjela na půl roku do lázní. Tady se naučila znovu mluvit, chodit, psát. Zase jsme s tátou byli spojenci, kteří to musí vydržet a čekat, až se nám máma vrátí. Přitom se k tomu ale přidal strach. Strach ze smrti, opuštění a z toho, jaká máma bude, až se vrátí. Navenek jsme se s tátou tvářili statečně, nikdy jsme si nepřiznali, jak se bojíme. Tehdy jsem to začala vnímat jako náš společný kříž.

Máma se skutečně vrátila domů jako někdo jiný. Byla panovačná, puntičkářská, manipulativní, chovala se, jako by dítě byla ona. Snažila jsem se jí vyhnout a zároveň jsem musela být „dospělejší“ než mí vrstevníci. Za každý čin, který se mámě nezamlouval, jsem byla víc než zodpovědná. Pokud se mámě něco nelíbilo, napadala mne a následně měla záchvaty, které jsem vnímala jako ohrožení jejího života. Hlavním pocitem byl strach, strach o ni a strach z ní.

Největší rozpad našeho vztahu nastal v době mé puberty. Naučila jsem se od ní neočekávat pomoc, podporu, vyhýbala jsem se jakékoliv debatě s ní. Prohlubovala jsem svou samostatnost a zároveň pociťovala smutek a zmar. Tomu jsem se bránila útěkem mimo rodinu. Našla jsem si přátele a v 16 letech poznala svého muže, který byl pro mne od začátku přístavem. Ještě jsem žila doma. Táta byl spojenec, přítel, záštita – ale ne rodina a přístav.

Hned na vysoké škole jsem se provdala a utekla z domu. Budovala jsem vlastní domov a k rodičům jsem se vracela nerada. Máma začala trpět bludnými představami, prohlubovala se její agresivita a manipulace prostřednictvím nemoci.

Ve 25 letech se mi narodil první syn. Při jeho porodu jsem málem zemřela a musela být dva měsíce v nemocnici. Manžel si vzal naše miminko domů a uměle ho vyživoval. Máma za ním přijela a vynadala mu, že nemá vystavené hrnky, které nám věnovala ke svatbě. Uvědomovala jsem si rozumově její nemoc, vztah s ní jsem však v pudu sebezáchovy odstřihla. Plně jsem se postavila za svou rodinu a nedovolila matce do ní jakkoliv zasahovat. Přerušila jsem s ní jakýkoliv vnitřní i vnější kontakt. Když jsem se vrátila z nemocnice, obnovila jsem s ní povrchní – vnější kontakt. Vnitřně jsem však potřebovala být od mámy svobodná – příliš můj život ohrožovala. Cítila jsem vztek, potřebovala jsem ženskou radu, pomoc a přijetí. Matkou jsem opovrhovala.

Ve 30 letech jsem začala aktivně hledat harmonii a schopnost akceptovat daný stav věcí. V rámci své profese jsem ve 33 letech vstoupila do psychodynamického výcviku. Tady jsem pochopila, že odstřižením mámy jsem nic nevyřešila. Začala jsem si uvědomovat své dětské potřeby, které jsem začala přenášet na lektorku jako na zástupnou mateřskou bytost. Uvědomila jsem si, že budu muset sama nasytit své nedosycené dětské potřeby, že nemusím být stále zatraceně dospělá a silná, ta, která všechno vydrží. Uvědomila jsem si, jak velmi mi chybí pubertální střet s matkou a zdravá a postupná separace od ní. Toto poznání postupovalo paralelně s prohlubující se Alzheimerovou nemocí u mámy. Návštěvy u rodičů byly utrpením a poskytováním podpory tátovi.

Teď je mi 38 let a stále se zabývám budováním vztahu k matce, která nyní umírá, je nepohyblivá, má silné poruchy vnímání a neovládá biologické funkce. Naše role se zcela posunuly. Mohu s ní být jako člověk s člověkem. I umírání je cesta, kterou spolu lidé mohou sdílet. Již nás nic neohrožuje, jako bych se celý život připravovala na tuhle chvíli, kdy budu moct být alespoň krátce se svou mámou. Chtěla bych se o ni dobře postarat. Nemohu s ní vstoupit do osobního vztahu, dokáži ji však milovat duchovní láskou.

V této fázi Hedina příběhu jsme začaly s aromaterapeutickou prací. Situace se však bezprostředně po našem prvním setkání proměnila. Heda pokračuje:

V těchto dnech došlo k prudkému zhoršení matčina stavu. Byla převezena do nemocnice. Tak byla ukončena moje představa o šťastném konci. Očekáváme máminu smrt každou hodinu. Máma je opět agresivní, neustále nás uráží. Zmocnil se mne magický strach, že to nikdy neskončí. Musím se pokusit přijmout fakt, že ani můj rozchod s mámou v okamžiku její smrti nebude šťastný. Bojím se, tolik bych se s ní chtěla rozejít v dobrém. Cítím se bezbranná a mám velkou potřebu přijmout svou matku.

Při aromaterapeutické práci jsme použily silice k asociacím. Heda nevěděla, k jakým silicím si čichá ani jaké účinky má očekávat. Uvedu zde alespoň některé Hediny asociace:
Borovice – příjemná, spočinutí a klid. (Borovice je silicí moudrosti a správného odstupu ve vztahu k druhým lidem.)
Cypřiš na ni působil velmi příjemně a připadal jí jako silice pro důležitý rituál. (Cypřiš je silicí transformace.)
Čajovník jí asocioval schopnost něco přijmout, jakoby to sníst. (Čajovník nám pomáhá přijmout naše bytostné Já.)
Eukalyptus – první reakcí bylo odmítnutí. Na druhé přivonění ji zaujal, toužila se v něm omýt, dát si ho do teplé vany. (Eukalyptová silice nám otevírá cestu k volnému dýchání a akceptaci faktů.)
Geranium a jasmín – naprosto a znechuceně obě silice zamítla. Když jsem ji upozornila, že obě silice jsou silicemi ženské smyslovosti a kreativity, zděsila se: „Jak se to vlastně k sobě chovám? Ale máma je i nyní, ve smrti, nádherná žena a nesmírně ženská. Když já se tolik bojím té ženské schopnosti manipulace.“
Kadidlo – zcela ji uchvátilo. (Silice hlubokého duchovního vhledu.)
Levandule – asociovala jí možnost spočinutí a péče o vlastní osobu. (Levandule je nositelkou ženské energie, spíše ve smyslu moudrosti a ženské péče.)
Mateřídouška – zcela a jednoznačně ji odmítla. (Mocná a silná mateřská energie.)
Meduňka – připomněla jí možnost utéct od starostí, zabrat se do práce, která ji těší, a zapomenout na starosti. (Meduňková silice výrazně harmonizuje pocit vzteku a ublížení, dětství a mateřství. Obnovuje jistotu a klid, zbavuje obav z minulosti.)
Petitgrain – „To je úchvatné, smích a radost.“ (Petitgrain je silice, vhodná při nadměrné psychické zátěži.)
Pačuli a vetiver – zcela jednoznačně je odmítla. Upozornila jsem ji na skutečnost, že obě tyto silice jsou typickými nositelkami mužské energie. Okamžitě reagovala slovy: „Ti moji chlapi mi vůbec nepomáhají. Musím je podpírat a starat se o ně.“ Sama se zdála tímto silným pocitem šokovaná.
Ravensara – připadala jí zvláštní, hojivá a mystická. (Ravensara velmi jemně ošetřuje psychiku a nastoluje nervovou rovnováhu.)
Řebříček – „Ano! Ano! Ano!“ (Je to zásadní silice ošetřující hněv a potlačená zranění, hojí smutek z nevydařených vztahů, doporučuje se těm, kteří jsou vystaveni útokům a hněvu.)
Růže Hedě velmi voněla. (Silice dětství a mateřství, pomáhá při pocitech ohrožení, spojuje jistotu s láskou, ošetřuje traumata z dětství, ošetřuje týranou duši.)

Po této fázi se Heda spontánně rozpovídala o tom, že se cítí velmi osamělá, že nikdy nemůže zvítězit, protože vždy je v jejím okolí někdo potřebnější než ona. Hovořila o svém vztahu k ženství a o vztahu k otci, manželovi a synům. Heda je velmi silný a racionální člověk. Byla příjemně překvapená, jak dobrý kontakt má se svými emocemi, že je může zcela konkrétně popsat, a že je schopna v této podobě s nimi i pracovat.

Domluvily jsme se na následné aromaterapeutické péči:
V krému jsme aplikovaly růži a levanduli, protože Heda pocítila potřebu dobře se postarat o svou ženskou stránku osobnosti.
Do koupele jsme společně připravily kompozici z meduňky, ravensary a petitgrainu jako směs k relaxaci a odpočinku, k doplnění sil.
Do třetice jsme připravily kompozici do krému pro vytrvalost a schopnost rozumně vše vydržet z kadidla, grepu, máty a cypřiše.

Po tomto sezení Heda odcházela spokojená, a jak sama řekla: „Nabitá novou energií.“

Po čtrnácti dnech jsme se opět setkaly. Heda nejdříve sama zhodnotila to, jak na ni působily kompozice, které si aplikovala doma.

Kompozici z meduňky, ravensary a petitgrainu nazývala „ochrannou“ a byla jí zcela uchvácena. Krém s růží a levandulí používala na večer, cítila, že jí umožňuje kontakt s ženskou stránkou její osobnosti. Proto také tento krém používala uváženě ve chvílích, kdy chtěla mít s těmito emocemi kontakt. Třetí kompozice, kterou si nazvala „do aktivity“, ji odpuzovala. Měla až fyzický pocit svědění a nepohody.

To, co se po minulém sezení dělo, zhodnotila takto:

Cítila, že se prostřednictvím vůní velmi silně setkala se svými potřebami. Podařilo se jí navázat kontakt s vnitřním dítětem. Příjemně si prožila sebelítost a další potlačované pocity, dovoluje si tyto pocity prožít a nesnaží se nést sama veškerou odpovědnost. Manžel kladně reagoval na tyto změny. Dovolila sama sobě rozložit se, nebýt stále silná, v tomto stavu cítila kontakt se svými autentickými emocemi.

Matka je nyní v léčebném zařízení, kde ji Heda pravidelně navštěvuje. Cítí, že již není prostor k tomu, aby vztah s matkou řešila, spíše vnímá potřebu daný stav věcí přijmout a více nehloubat. Chce více plynout s během věcí a nebýt aktivním strůjcem. Po setkání s vůněmi intenzivně prožila pocit, že skutečně nežije, že celý svůj život ovládá rozumem.

Na našem druhém setkání vyslovila Heda dvě potřeby:

  1. Najít kompozici, která jí pomůže udržet kontakt s nově nalezenými pocity, kompozici, kterou může použít v situacích, ve kterých místo prožívání utíká sama před sebou do rozumu.
  2. Nyní, díky velké únavě, začala říkat „Ne“ na požadavky ostatních. Díky tomu si uvědomila, že je třeba dobře hospodařit s vlastní energií. To ji potěšilo a chtěla by získat pevnost v udržení si vlastních hranic. (Připomeňme si, že naučit se říkat „Ne“ je častým problémem dětí matek manipulátorek.)

Poté jsme s Hedou začaly znovu vonět k silicím. Opět neznala jejich názvy. Posun v preferenci vůní byl naprosto zřejmý. Nejvýrazněji se tento posun projevil v nadšeném přijímání silných ženských vůní, a to i těch, které ji při minulém sezení naprosto odpuzovaly.
Geranium (silice silných ženských emocí) – každopádně „Ano“.
Levandule (silice zduchovnělého ženství) jí při minulém setkání voněla jednoznačně – nyní omezeně.
Mateřídouška (silice mocného mateřství) při minulém sezení vzbuzovala silný odpor – nyní: „Ano, chodit si do takhle voňavého pokojíčku podle potřeby přivonět.“
Jasmín (silice ženské smyslovosti) – „Ano“, na dvě hodiny.

Další zajímavý postřeh se týkal toho, že se Heda vůči všem vůním naprosto konkrétně vymezovala přesným časovým limitem, po který by byla schopná a ochotná se s danou vůní setkávat. Věnovaly jsme se tedy i tématu vymezování hranic, které se zde zajímavým způsobem promítlo.

Překvapující byly také spontánní reakce na silice:
Kadidlo – při minulém sezení Hedě kadidlo velmi vonělo. Nyní na ni působilo odpudivě. Když jsem ji na tuto skutečnost upozornila, začala hovořit o tom, že pokud necítí své emoce, do duchovna utíká. Duchovno se jí nyní také pojí se smrtí. Nechce teď nic řešit, cítí se vyčerpaná. Chce spíše situaci přijmout než se do ní nořit.
Řebříček – nyní jí připadal zajímavý a fascinující. „Pokud by tak voněl muž, tak by mě to bavilo,“ řekla. Vyprávěla o tom, jak si dovoluje přenechat určité starosti manželovi. Řebříček je ve svém působení ochranná silice.
Ylang-ylang (silice bezpečí, domova a smyslovosti) – „Baví mne, je to zvláštní, tajemné, jako těžké secesní křeslo v tmavé místnosti. Chtěla bych si na chvíli užít tu atmosféru, je to tmavé usebrání, hodně vnitřní.“
Nard – přetrvala negativní reakce. Když jsem ji na tuto skutečnost upozornila, řekla, že se jí nedaří propojit dva světy – rozum a cítění, že má vždy k dispozici jen jeden pól.

Pro domácí ošetření jsme vytvořily tyto kompozice:
Pro přivolání ženských pocitů krém z růže a jasmínu.
Pro ochranu a posílení hranic olej se silicí meduňkovou, benzoovou a petitgrainovou.
Pro bezpečí její vnitřní ženy silice k inhalaci – borovici, levanduli, geranium a červený pomeranč.

Při dalším sezení Heda hovořila o tom, že se matčin stav opět zhoršil a že tatínek cítí, že matka zemře právě v tento den. Heda také mluvila o tom, že vzhledem ke zhoršující se situaci se jí podařilo ještě jasněji vymezovat své hranice, a to i za cenu, kterou by dříve neunesla. Cítila, že je toho už opravdu příliš, a dobře zvažovala, do čeho své síly investuje. Zaměstnávala se prací. Podařilo se jí být v intimním sdílení s otcem, z čehož cítila radost, zároveň však ji zmáhala péče, kterou od ní otec potřeboval.

Stále hodnotila olej „pro ochranu“ z prvního setkání jako velmi prospěšný (meduňka, ravensara, petitgrain). Rovněž se vracela k „ženskému krému“ (růže, jasmín) z druhého sezení. Racionálně cítila, že by se měla ošetřovat kompozicí „klidného ženství“ (borovice, geranium, levandule, pomeranč). Zároveň vnímala, že i když má v hlavě větší zmatek než dříve, nepociťuje výkyvy mezi rozumem a citem. Dařilo se jí plynout s během věcí i se svým vnitřním dítětem. Měla větší jistotu v pocitech.

Heda nejvíce hovořila o potřebě klidné ženskosti. Vnímá, že má k dispozici mateřskost, partnerství i erotiku. Avšak klid, který navenek vyzařuje, nahrazuje nějakou jinou podstatou než skutečnou klidnou ženskostí. Matka byla velmi atraktivní, Heda však vnímala i její neklid a nespokojenost. Proto touží po tom, založit svůj klid na moudrém přijetí věcí a realistických očekáváních. Uvědomila si, že její niterná touha po pokoji způsobuje, že sama sebe rozumově vede k tomu, aby za každou cenu tvořila láskyplný klid ve své rodině. Zároveň si uvědomuje, že za tento postoj „klidu“ platí tím, že neuspokojuje své potřeby. Klid ve skutečnosti necítí a vůlí potlačuje své negativní pocity. Dále jsme hovořily o tom, proč volí právě tento mechanismus. Heda zjistila, že je pro ni zásadně důležité poskytnout druhým lidem pocit bezpečí a zázemí, jaký sama nikdy nezažila; nepřeje si, aby její blízcí trpěli stejně jako ona. Za každou cenu proto potlačuje svou potřebu klidu, samoty nebo rozzlobení se, snaží se pro své blízké být vždy laskavou a přijímající. Přitom v ní ale narůstá frustrace a hněv, protože se o své potřeby vůbec nemůže postarat a nemůže je sama sobě dovolit. To se zdá jako jednoduchý poznatek. Pokud si však vzpomeneme, jaké hlavní obtíže provázejí dospělý život dětí matek manipulátorek, můžeme si připomenout problémy s vytvářením a udržením vlastních hranic a s přijetím vlastní identity. Proto jsme dále hovořily o tom, jak mít kontakt se svými potřebami a jak je možné je naplnit. Položily jsme si otázku, zda je vůbec možné zbavit se tak hlubokého podvědomého strachu, že má individualita opět někoho zklame či někomu ublíží. Strachu, že blízcí lidé zažijí pocit nepřijetí. Došly jsme k závěru, že je třeba odvahy k získávání korektivních zkušeností.

Zaměřily jsme se na hodnocení silic, které pomáhají vytvářet vnitřní pocit bezpečí a důvěry v sebe sama.

Vybraly jsme ty, které byly Hedě příjemné, a ona je seřadila podle stupně příjemnosti:

  1. Meduňka dodává klid a jistotu, je vhodná při obavách, zabraňuje potlačení negativních pocitů.
  2. Růže harmonizuje schopnost milovat sebe a druhé.
  3. Ylang-ylang – silice bezpečí a klidného vnitřního spočinutí.
  4. Majoránka je vhodná pro ty, kteří potlačují své emoce, ulevuje při pocitech citového strádání, pomáhá při pocitech osamělosti, přináší podporu, soucit a schopnost dávat druhým.
  5. Benzoe – teplá deka, pod kterou se můžeme ukrýt před nepohodou.
  6. Santal stahuje člověka do vnitřního Já, dává zážitek vnitřní jistoty.
  7. Řebříček pomáhá ke zdravému sebevyjádření a je vhodný pro ty, kteří potlačují svou slabost, mocná ochranná silice.
  8. Levandule – klidný ženský princip.

Namíchaly jsme krém pro podporu vnitřního bezpečí ze silic meduňky, růže, ylang-ylangu a majoránky.

Domluvily jsme se na společné práci na tématech:

  1. Vlastní bezpečí.
  2. Jak zraňuji či nezraňuji svou individualitou druhé.
  3. Schopnost přijmout svou vlastní identitu i se svými potřebami a pocity. (Heda hovořila o tom, že o svých pocitech a potřebách může hovořit jedině v textech písní, které skládá, a následně je se svou kapelou hraje na koncertech. Všichni však obdivují písně a nikdo nepozná, že Heda mluví o svých potřebách.)

Ještě než Heda odešla, jsme se dohodly, že vytvoříme kompozici pro chvíli matčiny smrti. Vyšly jsme z Hediny oblíbené „ochranné kompozice“. Do krému jsme vmíchaly thuji, meduňku, ravensaru, petitgrain.

Ještě ten večer Heda telefonovala, že její matka skutečně zemřela.

Po třech týdnech jsme se s Hedou sešly znovu. Popisovala, jak jí krém pomohl přežít matčin pohřeb. Prý si jím namazala i boty, jak jí dělal dobře.

Ve chvíli našeho setkání však již byla vyrovnaná, prý ten krém již nepotřebuje. Postupně jsme s úspěchem uzavřely témata společné práce. Heda se cítila dobře, hovořila o tom, že dokáže stavět a držet své hranice, aniž by měla potřebu úniku či agrese. Díky tomu cítila spokojenost a bezpečí ve svých blízkých vztazích a klid a jasnost ve vztazích ostatních. Neměla pocity tenze z vnitřních rozporů a neměla zábrany dávat jasné signály o svých pocitech a potřebách v běžném životě. Vyjádřila přesvědčení, že může nechat svou mámu klidně a v lásce odejít.

Když chybí mateřská péče

Každé dítě má tyto základní potřeby:

  1. Potřebu bezpečí. Pro děti je svět nebezpečný, dítě je osamělé, má velké pocity a silné potřeby. Nenaplněné potřeby a neukonejšené pocity způsobují dítěti trýzeň. Dítě není schopno samo sobě poskytnout bezpečí, k tomu potřebuje matku či jiného pečujícího člověka, člověka, který je předvídatelný, stabilní a nepředstavuje žádnou hrozbu. Pokud dítě takového bezpečí dávajícího člověka nemá, ustrne ve stavu strachu a úzkosti, nemilované a nemilující, svět se pak nemůže proměnit v bezpečné místo.

K silicím bezpečí například patří:
benzoe (Styrax benzoin) – působí jako teplé a bezpečné spočinutí,
kmín (Carum carvi) – laskavě poskytuje péči těm, kteří jsou poznamenáni emočně labilním prostředím,
mateřídouška (Thymus serpyllum) – prohřívá bolestnou ztrátu a pocit opuštěnosti,
růže (Rosa damascena) – hojí bolestná emoční traumata, dodává pokoj zraněné duši, vnáší důvěru v lásku,
santal (Santalum album) – vnáší zážitek vnitřní jistoty,
ylang-ylang (Cananga odorata) – přináší zážitek bezpečného domova.

  1. Potřebu péče. Když se o nás někdo stará, rosteme, bez lásky chřadneme. To můžeme drasticky pozorovat u dětí, které vyrůstají v ústavech, v krajním případě mohou bez mateřské péče i zemřít. Aby dítě mohlo růst a prospívat na těle i na duchu, potřebuje péči.

K silicím hojícím pocit zanedbávání například patří:
heřmánek (Anthemis nobilis) – otevírá schopnost přijmout, a tak zapomenout na staré rány,
kmín (Carum carvi) – dává sílu vyrovnat se s dětstvím,
majoránka (Majorana hortensis) – hojí hluboká psychická traumata,
meduňka (Melissa officinalis) – jemně ošetřuje dětské pocity,
neroli (Citrus aurantium ssp. amara) – hojí hluboké emoční rány,
růže (Rosa damascena) – léčí hluboké emoční rány, hojí týranou duši,
růžové dřevo (Aniba roseaodora) – dává schopnost ocenit krásy života.

  1. Potřebu důvěry. Důvěra znamená, že jsem schopen dát sám sebe do vztahu. K tomu, abychom toho byli schopni, musíme jako děti prožít mnoho důvěryhodných vztahů – důvěryhodný vztah s matkou je základ pro všechny naše ostatní vztahy. S důvěrou se nerodíme, důvěře se musíme naučit. Důvěra nám umožňuje přibližovat se k druhým lidem, spoléhat na ně, potřebovat je a očekávat od nich dobré. Důvěra v nás buduje schopnost potřebovat a záviset, což jsou vlastnosti nezbytně nutné pro zdravé vztahy.

Silice umožňující zážitek důvěry jsou:
grep (Citrus maxima var. paradisi) – učí nás neočekávat víc, než kolik můžeme dostat,
heřmánek (Anthemis nobilis) – posiluje empatii, emoční pouta, učí nás pochopit vlastní potřeby a přijmout pomoc od druhých lidí,
kmín (Carum carvi) – posiluje při podkopávání důvěry a jistot,
levandule (Lavandula officinalis) – posiluje při plachosti a rozpacích,
neroli (Citrus aurantium ssp. amara) – dává sílu důvěřovat v nápravu a obnovu,
rozmarýna (Rosmarinus officinalis) – dává sílu přijmout minulost.

  1. Potřebu někam patřit. Vztahy jsou základem naší existence. Matka je člověkem, který malé dítě osvobozuje z osamění a uvádí je do světa vztahů. Matka je člověkem, který nám umožňuje zažít pocit, že o nás někdo stojí, že máme hodnotu. Schopnost cítit se chtěným a láskyhodným člověkem se nemůžeme naučit sami. Učíme se pouze tím, že nás někdo pozve do vztahu.

K silicím sounáležitosti například patří:
borovice (Pinus sylvestris) – silice moudrých vztahů, správné blízkosti či vzdálenosti od druhých lidí,
cypřiš (Cupressus sempervirens) – silice bezpečné soudržnosti,
levandule (Lavandula officinalis) – vnáší prožitek laskavé péče,
růže (Rosa damascena) – přináší prožitek jistoty v lásce,
vetiver (Vetiveria zizanioides) – vnáší zážitek síly, pokoje a sounáležitosti.

  1. Potřebu milovat. Dítě má potřebu milovat a musí se lásce učit. Chybí-li milující matka, koho má dítě milovat a od koho se může lásce naučit?

Silice lásky mohou být:
benzoe (Styrax benzoin) – podporuje lásku a touhu pečovat, poskytuje péči při smutku,
jasmín (Jasminum grandifolium) – probouzí emoce a sílu smyslů, přináší mateřskou lásku,
levandule (Lavandula officinalis) – silice duchovní lásky a péče,
pimentovník: (Pimenta racemosa) – učí vážit si sám sebe i druhých lidí,
rozmarýna (Rosmarinus officinalis) – silice duchovní lásky,
růže (Rosa damascena) – královna lásky, dává schopnost znovu milovat i po bolestném zranění.

Pokud někomu chyběla milující mateřská péče, může to mít na něj naprosto zničující vliv.

Chybí vztahové vybavení dítěte, což se může projevovat nejrůznějšími problémy ve vztazích, jako například povrchností, odstupem od druhých lidí, uzavřeností a nedůvěrou, nepřátelstvím a agresivitou, potřebou zcela uspokojujícího a závislého vztahu, vyhledáváním vztahů s lidmi, kteří způsobí další zranění a opuštění. Vztahy, které by měly přinášet bezpečí, poskytují často pravý opak. Ti, kteří vyrostli bez láskyplné mateřské péče, v sobě jen těžce nalézají schopnost důvěřovat, milovat a prožívat lásku.

Na nefunkční vztahy je možné použít například tyto silice:
heřmánek (Anthemis nobilis) – krotí touhu ovládat a sílu přehnaných přání,
jasmín (Jasminum grandiflorum) – vede k zážitku skutečných osobních potřeb,
kadidlo (Boswelia sacra) – přerušuje vazby na minulé zkušenosti,
kmín (Carum carvi) – ruší okovy závislosti skrze sílu vyrovnat se s dětstvím,
růže (Rosa damascena) – obnovuje sílu znovu důvěřovat vztahu, je vhodná pro ty, jejichž láska v minulosti nedošla naplnění,
santal (Santalum album) – pomáhá ujasnit si vlastní Já a na tomto základě přistupovat k druhým lidem,
saturejka (Satureja hortensis) – odvádí od zahledění do sebe, jde proti sobectví a egocentrismu,

Mnozí z těch, kteří nezažili mateřskou péči, trpí depresemi. Člověk, jenž neměl laskavou maminku, si celý život nese pocit trvalé ztráty, který pochází ze zážitku, že není koho milovat. Ti, kteří nezažili primární důvěru, trpí pocity, že je nikdo nemá rád, mají negativní myšlenky o sobě i o druhých, hodnotí negativně své výkony. Takoví lidé nemají vědomí naděje.

K silicím naděje například patří:
cypřiš (Cupressus sempervirens) – napomáhá transformaci a dává sílu pro psychické přechody,
grep (Citrus maxima var. paradisi) – dává lehkost a schopnost přijmout realitu,
kardamom (Elettaria cardamomum) – přináší radost a hlad po životě,
neroli (Citrus aurantium ssp. amara) – přináší naději a radost,
pomeranč (Citrus aurantium ssp. dulcis) – přináší radost, optimismus, pozitivitu,
rozmarýna (Rosmarinus officinalis) – rozveseluje a dodává slunce, pomáhá obnovit nadšení,
vanilka (Vanilla planifolia) – otevírá mysl kráse.

To úzce souvisí s pocitem prázdnoty, kterou lze zaplnit pouze bezpečnými vztahy; naplňuje nás láska a naše odpověď na lásku. Pocit prázdnoty je nesnesitelný, a proto žene ty, kteří nemají možnost prožívat bezpečné vztahy, do zoufalé snahy zaplnit svá prázdna jakoukoliv náhradou i za cenu závislosti.

Pokud nemáme základní pocit bezpečí, žijeme ve strachu, ohrožují nás neúspěchy a kritika, bojíme se problémů a konfliktů, cítíme se odcizeni a osamělí. Fungovat a existovat ve světě, který není bezpečný, je ohrožující a vyčerpávající.

K silicím na tyto bolestné pocity patří například:
benzoe (Styrax benzoin) – je vhodný při letargii, vnáší stabilitu a uklidnění,
borovice (Pinus sylvestris) – je vhodná při pocitech bezmocnosti a bezcennosti, při pocitech, že druhým nestačím,
kmín (Carum carvi) – přináší odvahu postavit se závislosti,
levandule (Lavandula officinalis) – zdokonaluje individualitu, harmonizuje reálný život,
pomeranč (Citrus aurantium ssp. dulcis) – učí nás, že vztahy není možné naplánovat, vnáší uvolněný přístup a přizpůsobivost,
růže (Rosa damascena) – spojuje jistotu s láskou, sebejistotu s milováním,
růžová palma (Cymbopogon martinii) – pomáhá při bolesti ze ztráty milovaného,
řebříček (Achillea millefolium) – pomáhá těm, kteří se bojí přiznat slabost,
santal (Santalum album) – dává schopnost být tady a teď,
tymián (Thymus vulgaris) – posiluje při strachu z lidí,
vetiver (Vetiveria zizanioides) – pomáhá opustit touhu po dokonalosti.

V terapeutické práci převládá u těchto klientů jednoznačné zaměření na vztahy.

  1. Je potřeba vést klienta k tomu, aby si uvědomil, že některé své potřeby není schopen sám uspokojit. Je třeba vytvořit bezpečný rámec pro vztah. Terapeut může dát klientovi prostor zažít vzájemnou zdravou závislost ve vztahu. Útěcha a laskavost jsou hybnou silou k uzdravení.

Silice útěchy mohou například být:
benzoe (Styrax benzoin) – působí jako teplé ukonejšení,
citron (Citrus limon) – konejší emoční zmatek a přináší důvěru v druhé lidi,
citronela (Cymbopogon nardus) – otevírá možnost komunikace,
čajovník (Melaleuca alternifolia) – pomáhá pochopit, že je třeba dát prostor druhým lidem, aby se o nás postarali,
černý pepř (Piper nigrum) – silice podpory,
fenykl (Foeniculum vulgare) – odvádí od přílišného přemýšlení a vede k verbalizaci pocitů,
geranium (Pelargonium odoratissimum) – rovněž otevírá schopnost důvěrné komunikace,
grep (Citrus maxima var. paradisi) – pomáhá zastavit sebeobviňování, hojí pocity zklamání,
jalovec (Juniperus communis) – učí nás důvěřovat pomoci druhých,
majoránka (Majorana hortensis) – utěšuje při pocitech citového strádání, je vhodná pro ty, kteří mají pocit izolace bez podpory a lásky,
meduňka (Melissa officinalis) – otevírá schopnost důvěřovat,
ylang-ylang (Cananga odorata) – boří zdi izolovanosti.

  1. Je třeba podporovat klienta, aby vyhledával nové vztahy a vnášel do nich blízkost a intimitu. Měl by vyhledávat lidi, kteří jsou vřelí a empatičtí, zároveň však respektují jeho hranice. K tomu, aby klient dokázal vyjít ze své osamělé, avšak bezpečné izolace, je třeba odvahy. Klient potřebuje podporu, aby dokázal být iniciativní, aby již nečekal, že někdo druhý naplní jeho potřeby, aby dokázal reagovat na lásku, kterou dostává.

Odvahu posilují například silice:
borovice (Pinus sylvestris) – dává odvahu a učí nás vztahům k druhým lidem,
jalovec (Juniperus communis) – dává sílu a pomáhá odrážet negativní vlivy,
modřín (Larix decidua) – poskytuje jemnou svěží ochrannou sílu,
nard (Nardostachys jatamansi) – přináší duchovní jistotu a základ víry,
yzop (Hyssopus officinalis) – dává sílu postavit se obtížím a strachu, vede k angažovanosti a otevřenosti,
zázvor (Zingiber officinale) – je vhodný pro ty, kteří se bojí být aktivní.

  1. Je třeba velké trpělivosti. Člověk, který nezažil základní důvěru, bude dělat jen malé a opatrné kroky do vnějšího světa. Je nutné podporovat ho, aby pochopil, že i malý krok v tomto případě znamená velký úspěch.

Ti, kteří nezažili mateřskou péči, mohou mít důmyslně vypracované mechanismy, jak se skrýt před svými palčivými potřebami. Mohou své potřeby bagatelizovat, mohou sami sebe přesvědčovat, že nikoho a nic nepotřebují, mohou z důvěrnějších vztahů utíkat. To je rozsáhlé pole pro terapeutickou práci.

Silice, které mohou vést klienta k pochopení jeho obran:
cypřiš (Cupressus sempervirens) – má schopnost vynést na povrch obavy, které stojí v cestě změně,
eukalyptus (Eucalyptus globulus) – otevírá širší oblasti života, boří ustrnulost a sevřenost,
fenykl (Foeniculum vulgare var. dulce) – otevírá potlačené emoce a vede k jejich verbalizaci,
heřmánek (Anthemis nobilis) – pomáhá pochopit vlastní potřeby a touhy,
lemongras (Cymbopogon flexuosus) – silně působí na emoce v souvislosti s pochopením pravdy,
myrha (Commiphora abyssinica) – staví mosty mezi emocemi a rozumem,
pimentovník (Pimenta racemosa) – zvyšuje schopnost introspekce.

Pro nový vztah s matkou je potřeba učinit tyto kroky:

  1. Odpustit. To znamená propustit svou matku, nevyžadovat splacení dluhu. Naše vztahové problémy jsou nyní naše a my za ně neseme odpovědnost a jsme jejich pány.

Ke schopnosti odpustit vedou tyto silice:
borovice (Pinus sylvestris) – vede nás ke zdravým vztahům,
pimentovník (Pimenta racemosa) – učí nás vážit si druhých lidí,
růže (Rosa damascena) – posiluje naši lásku a schopnost milovat,
růžová palma (Cymbopogon martinii) – dává schopnost přijmout to, co se dělo,
řebříček (Achillea millefolium) – hojí smutek ve vztazích.

  1. Přiblížit se k matce, většina matek také potřebuje vztah, který my nyní můžeme nabídnout jako dospělý člověk. Matku již nepotřebujeme, matku zveme do dospělého vztahu bez výčitek.

Jako silice pro tvorbu partnerství mohou posloužit:
borovice (Pinus sylvestris) – silice moudrých vztahů,
levandule (Lavandula officinalis) – díky své léčivé síle se hodí pro partnerskou práci,
růže (Rosa damascena) – pomáhá věřit v dobro, lásku a milosrdenství,
tymián (Thymus vulgaris) – boří zdi mezi lidmi,
vavřín (Laurus nobilis) – dává podporu pro komunikaci.

  1. Vymezení hranic, kam matku pustíme. Postavení hranic závisí na tom, jakým způsobem matka reaguje na naši novou identitu.

Silice vymezení hranic jsou:
yzop (Hyssopus officinalis) – učí tvořit a hájit své vlastní hranice,
vetiver (Vetiveria zizanioides) – učí nás hospodařit se svou energií.

  1. Konfrontace. Pokud to jde, je třeba hovořit o tom, co se dělo, je čas přijmout omluvu. Tento krok se často nemusí podařit. Pokud je však konfrontace možná, znamená to přinést do vztahu zraňující minulost, urovnat ji a odložit.

Silice, které pomáhají zapomenout, odložit staré bolesti:
heřmánek (Anthemis nobilis) – pomáhá nám opustit očekávání,
kadidlo (Boswelia sacra) – pomáhá přerušit vazby na minulé zkušenosti,
růžová palma (Cymbopogon martinii) – umožňuje nadhled a přijmout, co se děje.

  1. Přijmout matku takovou, jaká opravdu je. Již není čas toužit po mamince z pohádky. Je čas se s ideálem rozloučit a přijmout realitu.

Silice, které pomáhají přijmout realitu, jsou:
bazalka (Ocimum basilicum) – nositelka věcnosti a praktičnosti,
grep (Citrus maxima var. paradisi) – pomáhá přijmout realitu,
heřmánek (Anthemis nobilis) – přináší spokojenost s realitou, schopnost smířit se s omezením, opouštět očekávání,
kardamom (Elettaria cardamomum) – pomáhá přijmout realitu, život takový, jaký je,
majoránka (Majorana hortensis) – pomáhá přijmout vlastní emoce,
pačuli (Pogostemon cablin) – pomáhá pochopit a přijmout bolestné stránky života,
santal (Santalum album) – dává schopnost přijmout realitu skrze bezpečí a duchovní vhled,
vetiver (Vetiveria zizanioides) – pomáhá opustit představu dokonalosti.

Ti, kteří nezažili mateřskou péči, velmi strádají. Potřebují mnoho odvahy k tomu, aby jako dospělí vykročili novým a odhodlaným způsobem do světa plného nebezpečí. Krok po kroku potřebují budovat svou důvěru k druhým lidem.

Danin příběh

Dana se narodila v roce 1969, vystudovala ekonomii. Od této rozumové práce zcela odešla a nyní se s plným a ochotným nasazením živí jako chůva dětí.

Dana je velmi schopná, příjemná a inteligentní žena. Je velmi, až sžíravě sebekritická. Práce s ní je příjemná. Na rozdíl od Hedy její problém není vyburcován k aktuálnosti, jde spíše o Daninu potřebu řešit věci, které ji tíží po celý život a komplikují jí všední dny.

Toto je Danin příběh, jak ho sama napsala:

Moje vlastní máma spáchala sebevraždu, když mi bylo 3,5 roku. Pamatuji si ji jen ve čtyřech útržcích: jak stojí v bílo-žlutých šatech ve dveřích nemocničního pokoje, kam za mnou přišla na návštěvu. Jak mne ze žertu – nebo snad vážně – chce hodit do chlívku k praseti na návštěvě u babičky (možná jsem zlobila). Omylem mne postavila do vany s horkou vodou (byla tak roztržitá?). A nakonec výprask v kuchyni – ohnula mne přes koleno a řezala. Nohu přitom měla opřenou o židli, kterou mám dodnes ve své domácnosti. Tolik bych si přála mít na mámu nějakou pěknou vzpomínku, abych se jí mohla utěšovat. Pořád doufám, že se můj mozek na takový pěkný zážitek rozpomene.

V mých 6 letech se můj táta znovu oženil. Macecha s námi žila do mých 8 let. Z té doby si pamatuji doslova vše. Přinesla do života mého a mé sestry mnoho nového. Musely jsme se začít každý den sprchovat a měnit si spodní prádlo. Vedla nás k vybranému vkusu a učila nás pravidla společenského chování. Tato část její výchovy mi dodnes přináší velký užitek.

Druhá strana její výchovy však byl psychický teror. Držela nás neustále ve strachu – 24 hodin denně. Jakmile jsem se v jejích očích čímkoliv provinila – a to ve značné míře záleželo na její náladě – trestala mne tím, že se mnou přestala mluvit. Z jejího mlčení jsem byla vyděšená. Ke svým dětem se ale chovám stejně: když mne naštvou, nemluvím s nimi. Dodnes.

Při každém návratu ze školy jsem doufala, že macecha nebude doma. Pokud doma byla, cítila jsem strach a nejistotu. Bude se mnou mluvit? Provedu zase něco? Velmi jsem se snažila nic neprovést, ničeho se nedopustit, nic nepokazit, udělat všechno, co po nás chtěla a jak to chtěla. Sestra, které v té době bylo 9-12 let, se více bouřila a byla také krutěji trestána. Macecha se od nás odstěhovala, když sestra dostala svůj první hysterický záchvat a musela být hospitalizována na dětské psychiatrii. Ten večer, kdy jsme ji s tátou v křečích vezli do nemocnice, jsem se stala dospělou. Bylo mi 9 let.

Táta se moc snažil, aby se o nás dobře postaral. Vařil, pral, žehlil, snažil se nám kupovat pěkné věci a jezdit s námi na výlety, chodit do divadla. Domnívala jsem se, že mi ani máma nechybí. Táta byl ale velmi, velmi smutný. Měl asi svůj vnitřní svět. Hodně četl. Potom zemřel na rakovinu. Je mi líto, že s ním nyní nemůžu mluvit, chtěla bych se s ním ještě potkat ve svém dospělém životě. Zbytek rodiny se rozdělil na dva nepřátelské tábory, které se vzájemně obviňovaly z matčiny smrti, a my se sestrou stály mezi nimi.

Asi ve svých 30 letech jsem se začala ke všemu znovu vracet. Jak to vlastně všechno bylo? Proč se máma zabila? Nikdo z těch, kteří by mi mohli dát odpověď, už nežijí. Jaká byla? Co o ní vím? Snažím se vybavit si vzpomínky a pocity.

Podařilo se mi vzpomenout na silný pocit studu a nedostatečnosti, všichni měli mámu, ale já ne. Litovala jsem sama sebe a zároveň jsem cítila zlost a vztek. Ještě v 16 letech jsem lhala, že moje máma je učitelka. A dodnes, pokud se mne někdo nezeptá zcela přímo, nejsem schopná někomu říct, že máma již zemřela. Když tato slova vyslovím, celá se chvěju strachem, co si ten člověk o mně pomyslí, a zahltí mne lítost nad sebou samou. Dodnes se bojím, že lidé hned uvidí, že jsem divná a komplikovaná.

Sama mám dvě dcery, kterým je nyní 16 a 13 let. Přehnaně o ně pečuji. Nandávám jim na záda těžké školní batohy a utíkám za nimi s lahvemi pití do školy. Mladší dcera je mi k nerozeznání podobná. Tu rozmazluji ještě víc. Starší dcera, která je spíš po manželovi, se na to nemůže dívat. Práskne dveřmi a odejde. Čím víc toho své mladší dceři nabízím, tím víc ode mne požaduje. Obě dcery se mnou stále chtějí hovořit, neustále pro sebe vyžadují mou výlučnou pozornost. Každá si mne snaží před tou druhou „urvat“ různými způsoby – voláním k sobě do koupelny atp., jen aby mne měla každá sama pro sebe. Stejnou pozornost však vyžaduje i můj manžel a já často nevím, koho dříve poslouchat.

Výchova je pro mne velká neznámá. Vychovávat je pro mne nesmírně náročné. Neumím trvat na dodržování pravidel, neumím děti ukáznit. Moje hranice jsou tak vysoko, že ať děti dělají cokoliv, unesu to, proto je nijak nemusím trestat. Dětí se neumím dotýkat ani je pomazlit. Ještě trochu svou mladší dceru, starší nikdy. Chválit je se jakoby bojím. Neumím dát najevo, že z nich mám radost, maximálně řeknu: „To máš radost.“

Občas vypadávám ze své role. Jsem v depresi a děti mne nezajímají. Ležím v posteli pod peřinou. Když byly malé, musely být zmatené. Teď si zvykly. Starší se věnuje domácím pracím a stará se o mladší sestru. Zastupuje roli matky.

Nebo mám vztek. Ne jejich vinou. Děti se mi vyhýbají. Pokouší se navázat se mnou kontakt. Dělám, že je nevnímám, a libuji si v roli té ublížené. Čekám na jejich impuls a chytnu se, jsem ráda, že nemusím já dělat první krok. Pak si vyčítám, co jsem jim to zase udělala.

Dana již přes rok podstupuje logoterapeutickou psychoterapeutickou péči. Daří se jí získat kontakt sama se sebou. Mění vztahy se svými dcerami. Pod vlivem Daniných proměn se začíná hroutit její manžel. Věci najednou fungují jinak, zdravěji, a on se v tomto novém uspořádání ztrácí. Dana již nesouhlasí se vším, není ochotná si nechat cokoliv líbit. Obě dcery si k matce vybudovaly nový vztah, na který otec žárlí.

Dana se však stále zamýšlí nad tím, co jí vlastně v rodině chybělo a proč má tak silné pocity sebelítosti.

Podporuje svého manžela, aby i on začal pracovat na svém životě a na svých vztazích. Tento proces bude jistě ještě dlouhodobý.

Co přinesla do Danina příběhu aromaterapie? Způsob naší společné práce byl stejný jako u Hedy. Zde uvádím alespoň některé Daniny asociace:
Bazalka (stimulant, nositelka praktičnosti a věcnosti) – „Hrozně nepříjemné. Něco mi to připomíná, ale nevím co.“
Borovice (silice moudrých vztahů s druhými lidmi) – „Docela ujde, napůl příjemné.“
Cypřiš (silice transformace) – „Neoslovuje mě, nepříjemné.“
Eukalyptus (otevírá širší obzory života, uvolňuje) – „Ano, je to dráždivé.“
Geranium (silice ženské tvořivosti a smyslovosti) – „Dobré, je to zvláštní, hledala bych v tom nějaké tajemství.“
Grep (přináší odlehčení) – „Cítím z něj veselejší náladu.“
Heřmánek (typická silice dětství) – „Ne, to nemůžu, je to těžké.“
Jasmín (ženská smyslovost a sebejistota, cesta k bytostnému ženskému Já) – „Základní, moc to necítím, je v tom něco, co je mi hodně příjemné.“
Kadidlo (silice duchovního vhledu) – „Líbí se mi to, takhle voněla skříň na boty u nás doma.“
Levandule (silice zduchovnělého ženství) – „Ležím na louce nebo v lese, je to dobré, příjemné, dává mi to důvěru, že to bude dobré.“
Mandarinka (opět silice dětství) – „Ne, nevím proč ne, přemýšlím o tom.“
Mateřídouška (silice mocného mateřství) – „Vůbec to neznám, netýká se mě to, je to někde jinde, vůbec to neznám, netýká se mě to.“
Meduňka (harmonizuje dětství a mateřství, posiluje sebedůvěru) – „Je to dobré, spokojenost, provoněla bych si tím místnost.“
Modřín (ochranná silice s jemnou mužskou polaritou) – „Uklidňující, nechává mě to takovou, jaká jsem.“
Nard (silice propojení) – „To bych si nevybrala.“
Petitgrain (silice pro dostatek sebedůvěry) – „Tohle je dobré, veselé.“
Pomeranč červený (silice radosti a pořádku) – „Tady něco voní, je to příjemné, ženské, uspořádané, ale nejsem to Já.“
Rozmarýna (silice pro sebedůvěru a vzpomínky na milované) – „Dlouhé váhání, nevím, jako bych to znala, zajímalo by mě to.“
Růže (silice ženskosti) – „Neruší, mohla bych v tom být.“
Růžové dřevo (silice harmonie) – „To je dobré, teplé, tohle jsem Já, je to všechno akorát, jak má být.“
Řebříček (ochranná silice proti vzteku a ublížení) – „Ne, vydržela bych to, ale nevybrala bych si to.“
Vavřín (pomáhá nalézt vlastní Já, dodává sebedůvěru) – „To by mohlo být zajímavé, to by mě stimulovalo k činnosti.“
Ylang-ylang (silice domova, bezpečí, smyslovosti) – „To mi zavonělo, je to ženské, čisté mýdlo, veselí a radost. Nic bych u toho nedělala, nevybrala bych si to, k ničemu mě to nepodněcuje.“

Dana nemá problém se svým ženstvím, nejvíce negativně reagovala na silice – nositelky dětského principu. Toto téma jsme při první schůzce raději odsunuly a zaměřily jsme se na posílení vnitřního, silného, ženského Já. Dále jsme hledaly kompozici, která by působila jako posila a ochrana, směs pro sebedůvěru a odvahu k akci.

Pro domácí péči jsme vybraly:
Do krému pro zvnitřnění a harmonizaci: levanduli, jasmín a meduňku
Olej pro aktivizaci: petitgrain, geranium, vavřín

Při dalším sezení Dana ohodnotila kompozice pro domácí péči takto:
Krém (levandule, jasmín meduňka) jí působil požitek, vždy se na něj těšila.
Olej pro aktivizaci (petitgrain, geranium, vavřín) se jí zdál slabý a příliš jí nevoněl.

Starší dcera na obě matčiny vůně reagovala negativně. Dana se slzami v očích hovořila o situacích z minulých dnů, kdy jí rodina dávala najevo, že jim dává málo lásky, že je má málo ráda. Potom jsme se začaly věnovat očichávání a asociování. Jako by pro Danu bylo důležité dobře vůně poznat, byla nepříjemně překvapená, když zjistila, že některé silice minule ohodnotila trochu jinak. Příjemné jí byly jen:
Geranium – „Konečně něco dobrého,“ řekla.
Kadidlo – vyvolalo v ní vzpomínku na to, jak otec zapaloval františky.
Levandule – „Dobré, tím bych se natírala.“
Modřín – „Voní, to je dobré.“

Stejně jako minule byla Dana z vůní poměrně brzo unavená. Hodnocení silic opět probíhalo spíše racionálně, emotivní odezvy byly výjimečné. Neviděla jsem žádný smysl v tom, abych jí dále nutila do asociování. Položila jsem jí otázku, zda si všímá, jakým způsobem silice hodnotí. Byla touto otázkou překvapená. Postupně jsme začaly zpracovávat téma přístupnosti vlastních emocí. Toto téma se ukázalo pro Danu jako nesmírně těžké. Se slzami v očích mluvila o tom, že k matce se žádné vzpomínky nepojí. Potom se však s pláčem rozhovořila o třech letech po matčině smrti, kdy žila pouze se sestrou, s otcem a babičkou. Vzpomínala na to, jak něžně a obětavě o ně otec pečoval. Jak se vždy snažil, aby jeho dcerám nic nechybělo. Vzpomínky na otcovu lásku se objevovaly stále rychleji, drobné perličky vzpomínek. A Dana stále víc plakala. Ve chvíli, kdy jsem čekala, že vzpomínky budou volně pokračovat další epizodou – životem s macechou, jako by se zcela vytratily a Dana začala hovořit o frustrujícím způsobu života, který nyní vede. Když jsem se snažila obrátit hovor zpět k dětským vzpomínkám, narazily jsme na bariéru. Stejně jako bylo nemožné vzpomenout si na pocity, které se váží k matce, ani v souvislosti se vzpomínkami na macechu Dana nebyla schopna nic cítit.

Hovořily jsme o potřebách dítěte, potřebě bezpečí, péče a potřebě mít koho milovat. Dana opět velmi plakala – což pro tuto přísně racionální a uvážlivou ženu není obvyklé. Když jsme mluvily o důležitosti odžít své dětské pocity – jakoby je osvobodit ze žaláře a následně je nahradit pozitivními city –, Dana se vylekala. Bylo zřejmé, že přísná rozumovost drží pohromadě velmi křehkou stavbu. Stály jsme tedy před úkolem, jak Daně vytvořit bezpečné prostředí pro to, aby k sobě mohla pustit své pocity, aby mohla cokoliv cítit. Jak vytvořit prostředí bezpečí, které by jí umožnilo dávat sama sebe do vztahu. Jak zajistit dostatek péče, aby dítě v ní mohlo prospívat a růst. Chtěla jsem vytvořit pouze jednu kompozici, v tomto sezení se příliš mnoho stalo, emoční náboj byl velmi silný. Potřebovala jsem najít něco, co by šlo přímo ke kořeni problému.

Dohodou jsme dospěly k poněkud provokativní kompozici. Naším cílem bylo vytvořit cosi, co Daně neumožní uhýbat před bolestnými pocity, něco, co ji bude provokovat k tomu, aby pracovala s tématy, kterým se celý život tak důsledně vyhýbá.

Namíchaly jsme krém s:
heřmánkem – který Daně vůbec nevoněl. Heřmánek je silice s dětskou tématikou, vede ke schopnosti přijmout pomoc od druhých lidí, ošetřuje silné dětské pocity;
levandulí – která Daně dodává víru v to, že věci budou dobré;
thují – která boří emoční bloky a hojí hluboké rány. Thuje se výrazně pojí s emocemi okolo smrti a bolestné ztráty.

Dana začala uplatňovat svou postupně se osvobozující osobnost také doma. Nato byl její manžel převezen do nemocnice s diagnózou zánět slinivky. Danin otec byl před lety také odvezen do nemocnice s touto diagnózou a za pět týdnů zemřel. Byly jsme s Danou v telefonickém kontaktu. Manžel se uzdravil.

Bohužel tato situace silně narušila rytmus naší společné práce. Při dalším setkání Dana hovořila o tom, jak změny jejího cítění a chování uvádí do pohybu celou rodinu, manžel je silně vyveden z míry a děti zmatené. Věnovaly jsme se tomu, aby Dana cítila odvahu a sílu nenechat se opět vtlačit do scénářů, které byly nezdravé a pro ni velmi zátěžové. Také jsme se domluvily, že Dana bude pokračovat v návštěvách logoterapeutky, kterou měla blízko svého bydliště. Je velmi těžké ošetřit zranění, která člověk utržil v raném věku. Pro Danu to znamená ještě mnoho práce. Jsme domluvené, že společně budeme pokračovat, jakmile to bude možné.

V obou případech mi aromaterapie posloužila jako velmi rychlá cesta do hloubi duše. Pomocí asociací jsme měly s oběma ženami rychlý vstup nejen do pocitů, vzpomínek a potíží, ale také do způsobu zacházení s nimi. Po fázi asociování se aromaterapie proměnila z projektivní techniky přímo na techniku podpůrnou. Pak jsme pracovaly se schopností silic podpořit a ovlivnit psychiku. Domnívám se, že aromaterapie je účelnou a mocnou pomocnicí v psychoterapeutické praxi.