Možná by se dalo říci „hořlavá aromaterapie„, která ovlivnila jméno kopce v Českém krasu kousíček od Karlštejna u Malé Ameriky.
A také možná dala vzniknout i k pravěkým a již zaniklým místům uctívání například tzv. Turské maštale (pravděpodobně nejstarší svatyně v ČR) pod Tetínem a nebo jen částečně prozkoumaný kopec Střevíc (možné keltské oppidum) naproti Doutnáči přes vodu. Kousek od Korna, jehož název je z keltštiny a znamená „Ohyb řeky“ nebo někteří říkají „Vyvýšené místo nad ohybem řeky“. Pohled na hořící nebo doutnající vrchol kopce Doutnáč musel být z druhého a bezpečného břehu mystický a úchvatný…
Proč kopec hořel? Na to se musíme vrátit zpět k aromaterapii. Existuje rostlina, jejíž květy voní citrónově až omamnou vůní. Kvetoucí třemdava může za bezvětrného a velice teplého počasí, kdy obzvláště silně voní, jako drak vypouštět oheň. Stačí přiblížit sirku či zapalovač nad hrozny květů a vzplane nad nimi plamen, aniž by rostliny jakkoli poškodil. Až takové množství éterických olejů a dalších látek se z třemdavy uvolňuje do ovzduší. Daří se jí jen na okrajích lesa. Když chce rostlina postupovat dál, les spálí a zvětší tak mýtinu na kopci Její silice se dokáží vznítit. Jednou za 100-200 let si zkrátka vzplane, proto získal své jméno kopec Doutnáč. Lidově se rostlině říká ohnivý keř. Jde o Třemdavu bílou (Dictamnus albus) z čeledi routovitých (Rutaceae). Je to jediná rostlina této čeledi, která roste volně v české přírodě.
U citlivější osoby může vlivem produkované silice vzniknout při doteku s rostlinou na kůži alergická fotosenzitivita, kůže se stane citlivou na ultrafialové záření a vytvoří se na ní špatně se hojící puchýře s následnými jizvami.
Pěstování: Třemdavu je ideální vysadit na suché a slunné místo skalky jako solitéru. Pokud ale máme dostatek prostoru, jsou velice působivé i její širší porosty. Velikost rostlin je vždy závislá na kvalitě půdy. A ta by měla být lehká, humózní, hluboká a vápenitá. Jinak není třeba rostliny hnojit a ani zalévat. Stačí se omezit pouze na pletí, což provedeme spolu s celou skalkou či dalšími okrasnými rostlinami. Tato typicky dlouholetá trvalka nám bude každým rokem sílit. Pokud zvolíme místo pro ni opravdu dobře, vydrží zde desetiletí. (Naopak vysadíme do těžké půdy nebo jílovité a do stínu či prohlubně, kde se shromažďuje voda, velice brzy zeslábne, nepokvete a uhyne).
Rostlina je chráněná – zařazena mezi ohrožené druhy květeny, (stupeň ohrožení C3)
K článku posloužil jako zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz
Petr Novák – Korno