V tomto materiálu se věnujeme DERMÁLNÍ APLIKACI esenciálních/éterických olejů u zvířat, speciálně u psů. Je zajímavé mimo jiné zjišťovat, jak podobné či rozdílné jsou cesty účinných látek do organismu u člověka a u zvířat. Vetření esenciálních/éterických olejů smísených s nosnou bází do kůže je velmi běžným způsobem v humánní aromaterapii, často je aplikace spojena s masáží. Ve veterinární praxi je aplikace účinných látek vetřením nevšední. Ještě raritnější je podávání látek inhalačně, ale tomu se budeme věnovat jindy.

Vetření účinných látek je pro psy vhodné mimo jiné pro saturaci sociálního kontaktu, v některých případech pak pro jeho vytvoření. Psy jsme my lidé domestikovali z důvodů naší ochrany, pomoci při lovu, vzájemného sdílení osobního pouta, ale i jako vhodného partnera pro zahřívání. Psi mají vyšší tělesnou teplotu než člověk a hřeje i jejich srst, která je po celém těle. Srst tvoří jak ochrannou bariéru organismu, tak zároveň napomáhá termoregulaci zvířete. Je tvořena krycím chlupem a u většiny plemen i jemnější a hustou podsadou. V srsti plemen je velká variabilita, a to přináší i některá specifika. Plemena severská mají až sedm druhů srsti, plemena jižního typu například nemají podsadu vůbec.

Obecně lze říci, že z jednoho chlupového folikulu (váčku) vyrůstá jeden chlup krycí, tzv. pesík, a několik chlupů jemnějších a jiné struktury, tzv. podsada. Každý chlup i celá kůže jsou pokryty tukovou vrstvou. Tato vrstva tvoří ochrannou bariéru před vlhkostí nebo například teplem a vytváří jakýsi kompaktní obranný film. Toto je při aplikaci směsi látek esenciálního a nosného oleje klíčové.

U psů je vhodné dodržení bezpečné koncentrace esenciálních olejů (obecně platí zhruba 1,5 až 2 %). Jsou ovšem některé skupiny esenciálních olejů, kde je vhodná koncentrace nižší, naopak při řešení některých akutních obtíží je vhodná koncentrace vyšší (až 10 %). Při vysoké koncentraci je nutné brát ovšem zřetel na plemennou příslušnost, konstituentní složení použitých esenciálních olejů a důvod jejich aplikace.

Pro výběr nosné báze (tedy rostlinného oleje) je potřeba zohlednit možnou přítomnou citlivost zvířete na kyselinu olejovou, a tedy případnou iritaci kůže. Také lze využít pozitivních vlastností, které rostlinný olej přináší, i když je pouze nosičem pro molekuly esenciálního oleje. Směs je nutné vždy důkladně promíchat, aby se zamezilo aplikaci vysoce koncentrované části esenciálního oleje.

Jak jsme již zmínili, psí srst i kůže jsou přirozeně mastné. To je důležité pro transport molekul esenciálního oleje probíhající pomocí kůže několika cestami. Transcelulární průchod probíhá „skrz“ buňky kůže přes korneocyty. Molekula esenciálního oleje se naváže na lipidickou dvojvrstvu kůže a prochází přes buněčné stěny buněk kůže. Tato cesta je možná pouze pro molekuly menší velikosti, které projdou kanálky v buněčné stěně. Molekuly nosné báze takto neprocházejí, jelikož jim to neumožňuje jejich velikost. Pro molekuly větší molární hmotnosti je efektivnější prostup intercelulární, tedy mezibuněčný. Prostup mezibuněčným prostorem je také energeticky méně náročný, jelikož k němu dochází samovolným koncentračním spádem, a to až do oblasti podkoží, které je již dostatečně prokrveno, a následuje poté absorpce do krevního řečiště. Mezibuněčným prostorem procházejí i molekuly větší, a tedy i molekuly rostlinného oleje.

Specifický je prostup přes folikuly a mazové žlázy. Pes nemá stejně lokalizované potní žlázy jako člověk. Pro svou termoregulaci využívá mimo jiné respirační systém. Jedny z mála potních výstupů naleznete v oblasti polštářků prstů. U psů je dobře vyvinut systém mazových žláz, jejichž sekret je využíván pro vzájemnou komunikaci. Prostup látek přes chlupové folikuly je výhodný pro delší efekt a účinnost esenciálních olejů. Směs esenciálního a rostlinného oleje se naváže na tukovou vrstvu chlupu po celé jeho délce. Chlup ústí do kožní vchlípeniny (folikulu), do jehož spodní části ústí tenké krevní kapiláry. Tím je zajištěno vyživování chlupu. Folikul si lze představit jako malou jamku, kam nateče účinná směs. Tato směs může působit v daném místě až 3 dny, neboť dochází k jejímu postupnému vstřebávání.

Dermální aplikace je účinná pro dlouhodobější a kontinuální ovlivňování organismu, jelikož dochází k prostupu účinných látek do krevního řečiště, a je tedy ovlivněno celé tělo, nikoli pouze nervový nebo respirační trakt. Při dermální aplikaci dochází rovněž k inhalaci éterických olejů, a tedy i k ovlivňování organismu jinými cestami.

Věděli jste, že zvíře nemá kůži všude stejnou? Ano, je to jako u lidí. Struktura a počty buněčných vrstev se liší jak v rámci jedince, tak plemena, a nejvíce mezidruhově. Například u psa je tloušťka kůže mezi 0,5 – 5 mm, ovšem u koček pouze 0,4 – 2 mm. Kočky jsou velice specifické pro práci s esenciálními oleji a jejich organizmus vyžaduje vysoká bezpečnostní opatření. Mají odlišný metabolizmus a fyziologické pochody než pes a zcela odlišné, než má člověk. U koček není vhodná dermální aplikace esenciální olejů, vhodné je spíše podávání hydrosolů (florálních vod) či sušených bylin, případně inhalační metoda.

Kdy u zvířat volíme aplikaci látek vetřením do kůže?

Především když to zvíře vyžaduje! U psů je běžné, že milují doteky svého majitele a rádi se mazlí. Pak je velmi vhodné aplikaci spojit s příjemným prožitkem. Dále pak samozřejmě vtírání látek volíme, když chceme ovlivnit celé tělo aplikací do krevního a lymfatického řečiště nebo některé jeho části vetřením do konkrétních oblastí. A pak také tuto aplikaci zvolíme, když chceme dosáhnout delšího působení účinných látek. Vtíráním docílíme jemnějšího, delšího účinku oproti inhalační cestě, u které je účinek razantnější a krátkodobější.

Práce s esenciálními (éterickými) oleji v prostředí zvířat přináší mnohá omezení a pravidla. Je jich více oproti humánní aromaterapii. Výběr látek pro práci se zvířaty je značně přísnější a má svá specifika. O tom si povíme příště.

Autorský tým Dokonalé Lásky

(Bc. Kateřina Michálková, MVDr. Kateřina Malíková, Michal Babka)

popisek k obrázku „kůže psa“: 

Nákres struktury kůže. Zvířecí kůže se od lidské liší svojí histologickou strukturou, ovšem základní složky a komponenty jsou velice podobné. Zajímavostí je, že u zvířat z jednoho folikulu může vyrůstat více chlupů.

 

literatura:
Svoboda, M., Senior, F., D., Doubek, J., Klimeš, J. a kol. 2008. Nemoci psa a kočky. I. díl. NOVIKO. Brno. s. 1152. ISBN.: 9788086542188
Reece O. R. 1998. Fyziologie domácích zvířat. Grada. Praha. s. 417. ISBN.: 8071695475
Procházka Z. 2005. Chov psů. Paseka. Praha, Litomyšl. s. 314. ISBN.: 8071857688
Marvan, F., Hampl, A., Hložánková, E., Kresan, J., Massanyi, L., Vernerová, E. 2007. Morfologie hospodářských zvířat. Brázda. Praha. s. 304. ISBN: 9788021316584
Barry, B.W., Williams, A.C. Encyclopedia of Pharmaceutical Technology, New York, 1995, s. 449-493
Odland, G.F. Biochemistry and Physiology of the Skin. Goldsmith, L.A., Ed. Oxford University Press. New York. 1983. s. 3-63
Agache, P. Measuring the Skin, Springer-Verlag, Berlin, Heidelberg, 2004
Cleary, G.W. Medical Applications of Controlled Release, CRC Press: Boca Raton, Florida, 1984, vol. I, s. 203-245
Potts R.O., Guy, R.H. Pharmaceutical Resources, 1995, 12, s. 1628, Int. J. Pharm., 1996, s. 138, s. 149
Najbrt, R. a kol. 1982. Veterinární anatomie. I. díl, Státní zemědělské nakladatelství. s. 596. ISBN 07-006-82
Najbrt, R. a kol. 1980. Veterinární anatomie. I. díl, Státní zemědělské nakladatelství. s. 524. ISBN 07-097-80