Autorka: Alena Dančová
V České republice je možné prodávat éterické oleje jako kosmetiku nebo jako chemickou látku, případně jako předmět, či přírodní aromatickou látku, resp. přípravek určený k aromatizaci potravin. Každá varianta má svá specifika. Nicméně v Čechách a většinově ani v Evropě, není možné mít jeden produkt současně jako potravinu i jako kosmetiku nebo chemickou látku, jelikož všechny tyto kategorie mají svou legislativu značení a mimo to nesmí být mezi nimi možná záměna. Čili pokud chce producent v České republice prodávat éterický olej ve všech uvedených kategoriích, musí jej také prodávat v tolika odlišitelných variantách s odlišným značením, a současně jej také v těchto kategoriích nechat schválit.
Éterický olej jako kosmetický prostředek
Pro aromaterapeutické využití zahrnující koupele, masáže, inhalaci atp., je nejvýhodnější zvolit schválení jakožto kosmetický prostředek, jelikož ten umožňuje všechny tyto způsoby použití. Ovšem je potřeba být stále v pozoru před českou, potažmo evropskou legislativou, jelikož ta nám stále zakazuje u kosmetického prostředku použití zdravotních tvrzení. Ta bychom si mohli dovolit jedině v případě schválení oleje jakožto léčivého přípravku, což ale zahrnuje velice nákladné klinické zkoušky a testování, což se většině producentů nevyplatí, a proto jsem tuto variantu ani na začátku nezmiňovala.
Schválení éterického oleje jako kosmetický přípravek vyžaduje celkem důkladnou dokumentaci, která zahrnuje analytické certifikáty k oleji, výčet jeho alergenů, a také výpočet ředění v nosném oleji pro použití na pokožku. Toto ředění je dáno požadavkem na expozici některých konkrétních složek éterického oleje, který vyplývá z evropského nařízení Cosmetic Product Regulation EC 1223/2009. Cosmetic Product Regulation EC 1223/2009 je absolutně nejzásadnějším dokumentem pro orientaci v legislativních požadavcích nejen na oleje samotné, ale i na jejich použití v kosmetických přípravcích. Každý rok se navíc pro tento dokument vydávají nová omezení a regulace (nejen) vonných látek, která vycházejí z vyjádření Vědeckého výboru pro bezpečnost spotřebitele. To je něco, co vyžaduje legislativa – absolutní základ pro uvedení kosmetického přípravku na trh.
IFRA
Cestou k takové důvěře je například certifikace, ať už samotných olejů, nebo i výrobců jako takových. Absolutní špičkou certifikace výrobců je určitě IFRA, neboli International Fragrance Association, jejíž standardy dokonce již některé státy zařadili i do svých vlastních legislativních požadavků na vonné látky. Tato asociace stanovuje pravidla a standardy pro bezpečné používání vonných složek, tedy i éterických olejů, v různých produktech, a pokud se k nim výrobce přihlásí a splní požadované náležitosti, získá tzv. „certifikát o shodě se standardy“.
Cílem asociace je zajistit ochranu spotřebitelů, životního prostředí a zdraví při používání parfémů, kosmetiky, čisticích prostředků a dalších výrobků obsahujících vůně. IFRA se tak zaměřuje především na:
- Bezpečnost vonných látek – IFRA vytváří normy založené na vědeckém výzkumu prováděném organizací RIFM (Research Institute for Fragrance Materials), které stanovují limity nebo zákazy určitých složek na základě jejich toxikologických vlastností.
- Regulaci průmyslu – Poskytuje výrobním společnostem směrnice pro dodržování bezpečnostních standardů, které jsou aktualizovány v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky.
- Transparentnost – IFRA standardy jsou veřejné a podléhají nezávislé vědecké kontrole.
- Globální dosah – IFRA působí na mezinárodní úrovni a její členové tvoří přibližně 80 % celosvětového objemu produkce vonných složek
IFRA standardy zahrnují:
- Zákazy určitých složek, které mohou být toxické nebo nebezpečné. Tady je zajímavostí, že oproti nařízení EU je IFRA daleko přísnější a zakazuje použití mnohem vyššího počtu látek, než je v nařízení EC 1223/2009.
- Omezení koncentrací jednotlivých látek na základě analýz rizika (např. dermální senzibilizace, fototoxicita).
- Specifikace použití konkrétních složek (například v kombinaci s jinými látkami nebo v určitých typech produktů).
Co očekávat od dobrého dodavatele?
Certifikace IFRA není povinná, ale značí vyšší kvalitu a spolehlivost dodavatele, protože požaduje přísnější normy než evropská legislativa. Nestačí však spoléhat jen na certifikaci – seriózní dodavatel by měl ke každé šarži přikládat chromatogram, podle kterého lze ověřit pravost oleje i laboratorně. Bohužel i přes perfektní dokumentaci bývají oleje, zejména z Indie, často falšované – odhalí to už první přičichnutí. Proto je klíčové dodavatele pečlivě vybírat, spoléhat na zkušenosti, vlastní analýzu a opakované ověřování.
Kvalita se pozná i podle balení a dopravy – olej by měl dorazit ve vhodném chemicky odolném obalu s minimem vzduchu. Když někdo pošle 100 ml v litrové plastové lahvi, je to jasný varovný signál. Dobrou příležitostí k výběru dodavatele jsou parfemářské veletrhy, kde lze přímo porovnat kvalitu produktů, mluvit s dodavateli i pěstiteli a posoudit jejich odbornost. I zde je ale vždy na místě obezřetnost.
Co nám napoví ISO?
Je také vhodné, pokud dodavatel splňuje některou z norem kvality výroby, ať už je to ISO 9001, čili mezinárodní standard Systému managementu kvality nebo třeba ISO 22716, což je přímo standard Správné výrobní praxe ve výrobě kosmetických produktů.
ISO (International Organization for Standardization) je mezinárodní, nezávislá a nevládní organizace, sídlící ve Švýcarsku. Vydává dobrovolné mezinárodní normy, které nejsou právně závazné, pokud je nepřevezmou státy do svých národních norem nebo legislativ, což se ale ve velké míře děje a na tyto standardy často odkazují zákony, či různé vyhlášky. Jsou vydávány pro veškeré oblasti průmyslu, od automotive, přes potravinářsví a farmacii až např. k managementu. Navíc jsou některé ISO normy základem pro evropské harmonizované normy (EN ISO), které pak mohou být implementovány do práva členských států EU.
Tyto certifikáty může mít i koncový distributor, který plní nakoupené éterické oleje od velkododavatelů do spotřebitelských obalů. Certifikací ISO se obvykle firmy chlubí i na svých komunikačních kanálech a rozhodně je dobré jim i jako koncový spotřebitel věnovat pozornost, protože jsou právě jedním z ukazatelů kvality výrobce, protože právě tím, že ty výše uvedené jsou dobrovolné, značí, že výrobci záleží na kvalitě jeho produktu.
Certifikace v ČR
Samozřejmě další certifikace vhodné pro éterický olej, obzvláště pokud jej chceme prodávat jako výše zmíněný kosmetický přípravek, jsou pak běžné certifikace pro přírodní kosmetiku – COSMOS, ECOCERT, BDIH, NATRUE, ICEA a mimo jiné určitě také české CPK a CPK BIO. Tyto certifikáty totiž jsou dokladem, že se jedná skutečně o přírodní produkt, což právě u vonných olejů může být především pro koncového spotřebitele velmi důležitá informace. Na trhu se totiž velmi často vyskytují syntetické vonné oleje, které jsou nabízeny nebo se tváří jako přírodní éterické oleje, ačkoli tomu tak ani zdaleka není, a ani zkušený spotřebitel často nepozná rozdíl. A právě proto je pro něj taková certifikace dobrým vodítkem.
U certifikovaných olejů je pak potřeba rozlišovat mezi 100% oleji a mezi vonnými směsmi. Takový 100% olej, pokud se honosí některou z výše uvedených certifikací přírodní kosmetiky, určitě splňuje požadavek na přírodní původ, čistotu produktu a ekologicky šetrnou výrobu, což jsou kritéria, na kterých se všechny certifikační orgány shodují, a je jedno, zda se jedná o běžné či bio oleje. Rozdíly mezi certifikacemi zde prakticky nejsou.
U směsí se to pak může zdát trochu složitější, protože většina těchto certifikačních společností umožňuje použití přírodně identických složek i syntetického původu. Nicméně všechny výhradně zakazují použití syntetických parfémových složek, čili opět není čeho se bát, pokud je výrobek certifikovaný některou z těchto orgranizací.
Určitě je ale vždy dobře sledovat složení, a dívat se, zda jsou ve složení, zde tzv. INCI (z anglického výrazu International Nomenclature of Cosmetic Ingredients, což v překladu znamená Mezinárodní názvosloví kosmetických přísad), uvedeny opravdu výhradně jednotlivé oleje, a z legislativy vycházející alergeny, které jsou jen jejich součástí.
Pro přehled ještě malé srovnání uvedených certifikací:
COSMOS (Natural / Organic)
- nevyžaduje konkrétní % BIO složek, ale všechny složky musí být přírodního původu nebo přírodní identické.
- COSMOS Organic:
- 95 % surovin musí být přírodního původu,
- min. 20 % celkového produktu musí být v BIO kvalitě (u produktů smývaných vodou jen 10 %),
- 95 % rostlinných složek musí být v BIO kvalitě.
ECOCERT
Jedná se o starší certifikaci, která se dnes již nepoužívá, jelikož pod značkou ECOCERT později vzniklo několik certifikačních standardů pro různá odvětví průmyslu. Mezi nimi i certifikát COSMOS, který tedy spadá pod společnost ECOCERT. Certifikát ECOCERT můžeme najít u produktů certifikovaných před rokem 2017.
- Min. 95 % všech složek musí být přírodního původu,
- Min. 95 % rostlinných složek musí být BIO,
- Min. 10 % celkového produktu musí být BIO (u smývatelných produktů).
- Neudává konkrétní procenta, ale všechny složky musí být přírodního původu nebo přírodní identické, pokud je to technologicky nutné.
- BIO původ je vítaný, ale není povinný – důraz je hlavně na zákaz syntetiky a udržitelnou výrobu.
- Německá certifikace – vyskytuje se převážně u výrobců z Německa, případně u výrobců, kteří chtějí prodávat na německém trhu
Má 3 úrovně certifikace:
- Natural Cosmetics – produkt obsahuje převážně přírodní složky, umožňuje malé množství přírodně identických látek.
- Natural with Organic Portion – min. 70 % přírodních složek musí být BIO.
- Organic Cosmetics – min. 95 % přírodních složek musí být BIO.
- CPK: min. 85 % přírodních surovin, zbytek mohou být schválené přírodně identické látky.
- CPK BIO: navíc musí být min. 20 % celkového produktu v BIO kvalitě a min. 90 % rostlinných složek musí být BIO
V současné době je trh s přírodními produkty velmi divoký a bohužel stále ještě ne úplně dostatečně regulovaný tak, aby bylo jasné, co skutečně přírodní je a co se tak jen tváří. Většina prodejců totiž necertifikuje z důvodu nutnosti poplatků za získání osvědčení.
Zdá se ale, že se do značné míry blýská na lepší časy. Koncem roku 2026 totiž vstoupí v platnost nová směrnice EU 2024/825, která upravuje používání tzv. „zelených tvrzení“, což se týká právě i používání slov, jako je „přírodní“, „udržitelný“, „rozložitelný“, atp., a to tak, že jejich použití vždy bude muset být posouzeno třetí nezávislou stranou, která musí splňovat podstatu této směrnice. Tím by mělo být dosaženo daleko lepší ochrany spotřebitelů před různými nekalými praktikami.