Málo známá zelená „viagra“? Kopřiva s jejími chloupky

O kopřivě dvoudomé se hodně mluví na jaro. V létě skoro jakoby neexistovala. Přitom právě od vrcholu léta nabízí to nejcennější co má – semena. Ne jen kopřivě umožňují její reprodukci, ale podporují také tu lidskou. Navíc jsou chutná, zdravá a dají se poměrně lehce nasbírat a uchovat do zásoby.

Kopřiva dvoudomá Urica dioica byla pro naše předky jedna z nejmocnějších kultovních rostlin. Jako všechny rostliny, které pálí, také ona dokázala přivolat „žhavou lásku“. Když zamilovaný člověk pronesl ta ‚správná slova‘ nebo učinil patřičný rituál, dokázala rozpálit srdce idola, zažhnout milostný oheň mezi dvojicí.

Co na kopřivě tak pálí?

U nás na Slovácku se říká, že kopřiva „prdlí“. V jiných regionech „žehá“ nebo „pálí“. Každopádně její zažehnutí dokáže pěkně probrat kohokoliv, kdo není na její chloupky zvyklý, a ne na chvilku. To, co způsobuje tento až bolestivý pocit, jsou její jemňoulinké chloupky, kterými je poseta po celém svém těle.

Tyto chloupky jsou tak jemné, že se zlomí již lehkým dotykem, ba jen zavaděním o ně. Kopřiva se svým chloupkatým kožichem chrání před nepřítelem, který dostane dávku tří chemických sloučenin, jež způsobují alergickou reakci podobnou „kopřivce“.

Dříve se lidé domnívali, že se jedná o kyselinu mravenčí, která způsobuje tyto nepříjemnosti. Později přišli na to, že jde vlastně o 3 chemické sloučeniny, našemu tělu známé. V jejich kombinaci tělu dokážou navodit mravenčení v místě kontaktu s kopřivou.

Látka histamin nejprve podráždí kůži, acetylcholin vyvolá ten nepříjemný pocit pálení a serotonin to všechno ještě podtrhne. Všechny tři látky fungují jako neurotransmiter také v našem těle – tedy přenášejí vzruchy v centrální i periferní nervové soustavě. Někdo těchto látek využívá ve svůj prospěch, protože dokážou prohřát a prokrvit bolestivé klouby. Většina z nás ji za to však nemá ráda.

Kopřiva je naše kamarádka

Pohlížet na kopřivu jako na našeho nepřítele by však byla chyba. Oproti jiným rostlinám má s lidským tělem ještě více společných znaků. Jedním z nich je vysoký obsah železa, pro který se sbírají právě její listy na jaro a také když nově abrazí na podzim. Zaměřím se však na její pohlaví. Většina vyšších rostlin je totiž oboupohlavná. Kopřiva ne, stejně jako lidi.

Kopřiva je dvoudomá – tedy má dvě variace pohlaví

Má opravdu dva domečky, přitom každý na jiné rostlině. Jako v lidském těle, tak i u kopřivy se v každém domečku nachází jiné reprodukční orgány. U rostlin bydlí v květenstvích, přičemž obě květenství kopřivy dozrávají v semena – jedna jsou samčí, druhá samičí. Aby se kopřiva mohla rozmnožit, potřebují se tato semena spojit. Naštěstí je kopřiva velmi kolektivní rostlinka a žije pospolu jako velké houští, takže naprosto stačí, když dozrátá samčí semena vlivem tepla explodují do vzduchu. O roznos jejich pylu se už postará vítr.

Pozorný divák může vidět vyvrcholení samčí rostliny kopřivy dvoudomé

Když je samičí kopřiva oplozená, začnou její semena dozrávat. Oproti samčím, které po svém výkonu uschnou, někdy zčernají. Samičí plody jsou chutná jako oříšková jadérka a jako každý jiný základ nového života mají v sobě samé vybrané látky vysoké hodnoty. Nejsou chloupky porosteny, ale jsou jimi chráněny.

K čemu jsou semena kopřivy vhodná

Můžete si je pojídat přímo z rostliny. Doporučuji před vložením do úst očistit od chloupků v dlani. Pak mají jemnou chuť a po chvíli ucítíte, jak jsou slizovité. To je jeden z jejich prospěchů, neboť obsah slizových látek chrání naše sliznice.

V kuchyni jako doplněk stravy

Můžete si je ale nasbírat s sebou domů. Dají se použít v kuchyni jako vhodný doplněk stravy třeba do ovesných vloček, na chleba nebo stejně jako petrželka na brambory, smažená vajíčka či do polívky, pomazánek, jogurtu, pesta…kam si jen pomyslíte.

Zkuste si je opražit. Na suché rozpálené pánvičce je chvíli restujte, poté je můžete také vychladnuté uchovat v uzavřené nádobě. Takto si je můžete uchovat také nasušené za běžných podmínek.

Macerované v oleji jako přípravek na křečové žíly

Tuto zkušenost s námi sdílela jedna spolužačka. Semena kopřivy naložila do olivového oleje a vyrobila si klasický macerát. Tím si pak potírala její křečové žíly na nohách. Nedala na to dopustit, žádný jiný prostředek pro ni nebyl účinnější. Proč by ne? Každý jsme jiný.

Ostatně olej z kopřivových semínek se využívá také v kosmetickém průmyslu do krémů na problematickou pleť nebo i na výrobu šamponu proti vypadávání vlasů. Pojídání semínek z kopřivy zvyšují jejich lesk. Toho využívali dříve koňaři, kteří je přidávali koňům určeným k prodeji do žrádla, aby měly krásnou lesklou hřívu a srst.

Jako lehké afrodiziakum

Ještě to neví všichni, že semínka obyčejné kopřivy dokážou povzbudit naše libido. U žen zvyšují hladinu estrogenu, u mužů posilují jejich konstituci. Kromě množství vitamínu E, jsou vhodným doplňkem stravy u žen v klimaktérium, ale také pro ženy těhotné. Obsahují látky zvané fytohormony, tedy hormonům podobné substance, které tohle všechno ovlivňují.

Doplněk životní síly

Pro ženy kojící se hodí k podpoře tvorby mléka, ale také aby ji povzbudila při vyčerpanosti a dlouhotrvající únavě. Semínka kopřivy vůbec povzbuzují tělesné funkce a také imunitu, čímž se vyrovnají poměrně drahému ženšenu dováženého z Číny. Pro sportovce je pojídání kopřivových semínek výborným doplňkem proteinů a bílkovin.

A co ještě umí?

Čistí močové cesty, ale také pomáhají vylučovat kyselinu močovou z těla. Dříve se používaly při nemocech jako je dna či revma, neboť pomáhaly tlumit bolesti těchto nemocí. Navíc jsou bohaté na minerály jako je vápník, železo a kalium a nezanedbatelný je také obsah vitamínu A, C a B, jež pomáhají udržovat naši vitalitu a pevné vlasy a nehty.

Mít tento lehce dostupný léčivý prostředek doma po ruce se rozhodně vyplatí. Navíc není nijak finančně nákladný.

Jak a co sbírat?

Teď v létě se už listy kopřivy nesbírají, neboť jejich energetická hodnota se přesouvá právě do květů. Ty dozrávají v plody, tedy v semena. Běžně se sbírají začátkem srpna, ale při letošním zrychleném létě můžete začít už teď. Lze sbírat i květy, ale semena budou mít vyšší nutriční hodnotu a více minerálních látek.

Barva zralých samičích semen je víc žlutá než zelená, skoro béžová. Semena jsou „těžká“ jako plod v břiše těhotné ženy před porodem. Když už jsou semena přezrálá, mají barvu tmavou a nesbírají se. To už jsou nachystány k vyplutí z lůna matky do matičky země.

Někdy mají semena kopřivy a také její listy a stonky barvu mahagonovou až leskle hnědou. Jedna italská botanička Renatte mi to vysvětlila tím, že podobně jako se naše kůže chrání před slunečním zářením zhnědnutím, tak i rostliny mají svůj pigment, jehož obsah při nadměrném ozařování sluncem zvýší. To není nijak na závadu obsahovým látkám rostliny.

Jak od sebe rozeznáme samčí a samičí kopřivu?

Kopřiva je rostlina, která má nespočet variet, takže určovat ji podle listů nebo její dorůstající výšky by bylo trochu nesmyslné. Jako u většiny rostlin základním rozlišovacím znakem je její květ, resp. její květenství. Podle botanického popisu na Wikipedii jsou samčí květenství latovitá, přímá a převislá. Samičí jsou klasovitá nebo hroznovitá a kratší, během květu přímá.

Pro mne je to trochu komplikované a tak se řídím svým selským rozumem, nebo vznešeněji řečeno intuicí, která mi v tomto případě pomůže správně rozeznat dva protějšky. Samičí květy a hlavně semena jsou těžká, hustěji osázená, protože v sobě nosí plody – visí tedy dolů. Zatímco samec potřebuje ukázat svou mužnost a také aby byl schopen oplodnit, bývá vztyčen vzhůru.

A ještě jedno malé doporučení z vlastní zkušenosti

Na sběr semen nebo i květů si vezměte raději rukavice. Nevadí, že sběr pálí, na to si po chvíli zvyknete. Ale látky z chloupků kopřivy vám natolik prokrví konečky prstů, že vám natečou a budou plné červených teček. Někdo říká, že pak získá vyšší cit. Možná. Já jsem kromě zvýšeného citu měla později i bílé puchýřky, které se odstranily až loupáním kůže. Celkový proces hojení trval něco přes týden.

Myslím, že v konečcích prstů revma mít určitě nebudu!

 

Zdroj: K napsání tohoto článku byly použity informace získané během přednášek na Innsbrucké Kräuterschule pod vedením lektorky Elisabeth Kairath a také z literatury etnobotanika Wolfa-Dietra Storla

Veronika Němcová. Foto: autorka.

Článek byl publikován ve spolupráci s Kouzlem vůní. Zdroj článku: