7 otázek pro Roberta Tisseranda

O síle mezilidské spolupráce, celoživotních úspěších i chystaném kurzu v ČR

Na páteční kafe s Tisserandem? Proč ne? Zázraky se totiž dějí! Ano, Roberta Tisseranda, ikonu světové aromaterapie a autora knihy, která je označována za „bibli aromaterapie“, totiž osud zavál na delší dobu do Prahy. Když jsem tuto „nejnepravděpodobnější událost ve Vesmíru“ před ním nazvala osudem, svým britským způsobem se jí ze srdce zasmál (až vysmál). Celé naše setkání se totiž neslo v duchu britského humoru.

Rozhovor s Robertem ve mně zanechal hlubokou stopu: „Spolupráce, spolupráce,“ zní mi od té doby v uších. Překvapilo mě, jak někdo s jeho jménem může působit tak sebevědomě a skromně zároveň. Povídali jsme si v útulné kavárně i s jeho přítelkyní Hanou. A já za tento rozhovor a za jeho překlad děkuji z celého srdce!

1. Jaká byla vaše cesta k aromaterapii, k bylinám a celkově k vašemu zaměření? Věnoval jste se aromaterapii již na škole?

Na univerzitě jsem se aromaterapii nevěnoval, studoval jsem španělskou a portugalskou literaturu, protože to bylo to jediné, co mi ve škole šlo. Šly mi jazyky a předměty jako chemie rozhodně nebyl můj šálek čaje. Ale k aromaterapii jsem se dostal přes svou matku. Pracovala totiž jako kosmetička a používala éterické oleje a já jsem jí slýchal, jak mluví o aromaterapii a esenciálních olejích, už když jsem byl v pubertě. Když mi bylo 18, odjela do Francie a přivezla si knížku o aromaterapii ve francouzštině, kterou jsem si přečetl, a zaujala mě.

Dá se říci, že po přečtení této knihy mě přestalo bavit číst básně ve středověké portugalštině na univerzitě a tak jsem prošel kurzem na maséra-terapeuta. Potom jsem si říkal, co dál s tou knihou, teď mohu masírovat a používat esenciální oleje při masáži. Jenom bych chtěl poznamenat, že to byla tehdy jediná kniha o aromaterapii na světě, jmenovala se Aromaterapie od Dr Jean Valneta. Takže tato kniha pro mě byla pověstným stéblem, kterého se chytá tonoucí, jelikož nic jiného prostě nebylo.

Na vysvětlenou upřesňuji – nerad se učím od druhých lidí a všechno, co jsem se naučil a veškeré moje vědomosti jsem si získal jako samouk, nejsem totiž dobrý student. (směje se)

2. Působil jste poté 15 let jako masér a terapeut, 18 let jako učitel a nyní působíte např. jako konzultant výroby produktů ve firmách. Co z vaší aktuální náplně práce vás nejvíce naplňuje?

Co mám nejraději? (váhá) Nejvíc mě asi baví sbírat různé střípky informací z různých zdrojů a dávat je potom dohromady, pospojovat ty jednotlivé kousky, ať už z toho vznikne něco psaného – kniha, článek nebo prezentace, nebo to může být webinář, nebo to můžou být slidy na konferenci, ale každopádně mě baví tento kreativní proces. Někdy je to až detektivní práce – sbírání jednotlivých kousků, obrazů a skládání do celku.

3. Máte za sebou za svoji kariéru mnoho úspěchů, je něco v oblasti aromaterapie, na co jste obzvlášť pyšný?

To je hodně těžká otázka. (váhá) Ale řekl bych, že jeden takový okamžik byl, když jsem v roce 1977 napsal knihu Umění aromaterapie. Pár let trvalo, než se to rozběhlo, ale pak měla obrovský úspěch, byla přeložena do spousty jazyků, takže v 80. a 90. letech to bylo právě Umění aromaterapie, skrz které se mnoho lidí k aromaterapii dostalo. Nejenom v anglicky mluvícím světě, ale i ve Španělsku, v Izraeli, v Koreji, v ČR. Já potom přijedu do nějaké země, přijde za mnou člověk a říká: „Já mám vaši knihu Umění aromaterapie už 20 let, byla to první moje knížka.“ To je něco, na co jsem opravdu hrdý, to, že to byla pro mnoho lidí vstupní kniha. Když jsem ji psal, měl jsem za sebou asi 8 let praxe. Ale to je vlastně takový úspěch z minulosti.

Jen pro zajímavost, když jsem psal Umění aromaterapie, trávil jsem hodně času v knihovně Britského muzea, kde jsem četl staré texty o bylinách. Jednoho dne jsem tam zase takhle seděl a rozhodl jsem se, že zavolám nakladateli, se kterým jsem měl smlouvu, že tu knihu vydá, a říkám: „Iane, já tady sedím a čtu si knihy o bylinkách, je to tak správně? Dělám dobře?“ A on říkal: „Ne, sbal se, jdi domů a začni psát!“

Co se týče něčeho z nedávné minulosti, tak to je poslední edice knihy Essential oils safety, obrovské bichle o bezpečnosti éterických olejů, kterou mi trvalo napsat 12 let, a opět to byl daleko větší úspěch, než jsme očekávali. Mám pocit, že za 2 roky od vydání dělal nakladatel asi 6 dotisků. Každopádně, když kniha vyšla, tak se první náklad prodal během 6 týdnů. A přitom to měla být zásoba na celý rok! Takže mi pak nakladatelství volalo a omlouvali se a trochu se styděli, že to takto podcenili.

4. Jste propagátorem bezpečného používání éterických olejů, jakých chyb se nejčastěji dopouští odborná i laická veřejnost při použití éterických olejů? Co říkáte na v ČR i jinde rozšířenou věc nabízení vody s éterickými oleji k pití?

Nejsem si jist, jestli na tuto otázku mám jednoduchou nebo jednoznačnou odpověď. Některé z těch nejčastějších chyb jsou např. používání čistých neředěných éterických olejů do koupele, do které pak rovnou vlezete. A dále aplikace čistých neředěných éterických olejů přímo na pokožku. A samozřejmě také popíjení éterických olejů, které může způsobit podráždění žaludku a zažívacího traktu.

A jestli se to týká všech éterických olejů? Ano i ne. Protože pokud dáte čistý éterický olej do koupele nebo do sklenice s vodou, získáte maličké kapičky čistého éterického oleje, které potom přicházejí do kontaktu s citlivými sliznicemi a citlivou tkání a mohou tu tkáň podráždit. Je to, jako když si chcete dát cukr do kávy – nasypete cukr do šálku a zamícháte, aby se smíchal s kávou. Nepijete čistý cukr, protože to je moc sladké, moc koncentrované a nedává to smysl.

A ptáte-li se, jak správně používat éterické oleje vnitřně, tak to je podobné, jako kdybyste se ptala chirurga, jak použít skalpel. To je otázka, na kterou se nedá odpovědět. Musíte se nejprve ptát, proč používáte éterické oleje vnitřně, co tím chcete vyřešit, kolik jich budete používat, jak dlouho je budete užívat a v jakém množství. To jsou všechno otázky, které si musíte položit předem a pokud na ně nemáte jasnou odpověď, tak se do toho vůbec nepouštějte. Tohle není nic, s čím bychom si měli zahrávat, je to hodně seriózní medicína. To je také důvod, proč lidé studují celé měsíce a roky než se stanou praktikujícími aromaterapeuty, jak také dobře víte. Já sice nejsem proti principu vnitřního použití éterických olejů, konec konců, kdykoliv něco jíme, dostáváme do sebe určité malé množství éterických olejů také, ale nemůžu vás naučit, jak to dělat. Samozřejmě každý člověk má právo dělat si se svým tělem, co chce, to nikomu neupírám, ale já nebudu tím, kdo bude napomáhat v tom, že si mohou lidé případně i ublížit.

5. Osud vás zavál dlouhodobě za vaší láskou do ČR, což jsme moc rádi, jak vnímáte ČR ve srovnání s UK a USA, kde jste dříve pobýval, jako člověk i jako aromaterapeut?

Výborné pivo… (následuje dlouhá pauza a po naléhání nás všech doplňuje) A tramvaje jsou taky super, lidi jsou příjemní, alespoň občas… (smích)

Co se týká aromaterapie, tak tady jako všude na světě existuje určité rozpolcení a určité jednotlivé frakce, k tomu bohužel dochází téměř ve všech oblastech našeho počínání, je to zkrátka asi v naší lidské nátuře. Ať už je to politika, sport nebo kmenové válčení, prostě jsme zvyklí na to spolu soupeřit. Pro aromaterapii by ale bylo přínosem, kdyby došlo k větší spolupráci a jednotě, protože aromaterapie čelí různým hrozbám a jediná cesta, jak je úspěšně zdolat, je koordinovaná akce a spolupráce.

Jedním takovým příkladem je, že na mezinárodní úrovni neexistuje ani obchodní asociace (pozn. trade association – kontrola kvality) ani asociace praktikujících aromaterapeutů, která by měla jednotné bezpečnostní pokyny a uplatňovala je. Jako profese by také aromaterapie rozhodně měla mít mezinárodní uznávané standardy a bezpečností opatření. Jedním takovým příkladem, kde by podobná asociace mohla mít velký přínost, je konzistentní označení obalů éterických olejů. Navíc kromě JAR nikde na světě neexistují veřejně přijaté standarty vzdělávání v aromaterapii!

Další výzvou, které musíme čelit, je legislativa a to se obzvláště týká EU. Hlavní rozdíl oproti USA je v tom, že v Americe je mnohem menší míra regulací a ta legislativa, která existuje, není ze strany FDA (hlavního úřadu pro kontrolu léčiv a potravin) vymáhána. Nemyslím si ale, že existuje přímý vztah mezi regulací ze strany EU a kvalitou éterických olejů na evropském trhu. Na druhou stranu, protože je trh v USA tak velký, snadno se tam objeví a uživí 100 i 200 firem prodávajících éterické oleje, což by tady v ČR nešlo. Všeobecně by se dalo říci, že v Evropě jsou kvalitnější éterické oleje z tohoto důvodu, že trh je menší.

Hlavní problém s legislativou EU je, že úředníci, kteří legislativu implementují, nikoho neposlouchají, takže se opravdu nedá dělat mnoho. Na vysvětlenou – funguje to tak, že EU navrhne legislativu, někdo jiný jim předloží naprosto jasný vědecký důkaz, proč ta konkrétní legislativa nedává smysl a ten který výbor řekne: „Děkuji, my jsme se na to podívali.“ A to je všechno.

6. Chystáte v ČR nějaké kurzy nebo je něco, na co se můžeme těšit? Nebo jsme odkázáni na Tisserand Institute? Působíte v institutu aktivně? A jak dlouho tady vlastně zůstanete?

Můžeme se těšit třeba na jaro. (smích) Tisserand Institute funguje hlavně online, všechno je v angličtině, ale je tam několik offline kurzů a pokud by někdo měl zájem, je tam mini kurz zdarma (pětidílný mailový kurzík) a potom máme další 2 webinářové série, jedna je zaměřená na péči o pokožku, to je 9 webinářů a potom patnáctidílná série Terapeutické základy éterických olejů, která se věnuje farmakologii, tomu, jak rostliny vytváří éterické oleje. A pokud chce někdo živou interakci, tak jsme oba s Hankou na facebooku.

Vypadá to, že tu někdy v dubnu uděláme nějaké komornější setkání s českými aromaterapeuty, tak na jedno odpoledne. Zatím ještě nemáme přesně stanoveno, jak dlouho tady budeme, ale minimálně půl roku ano. Jen doufám, že už tady nebudeme příští zimu, protože po Kalifornii je to pro mě teplotní šok.

7. A na závěr moje oblíbená otázka, jaký éterický olej byste si vzal s sebou na pustý ostrov?

Pro mě nebo pro ten ostrov? Předpokládám, že opuštěný ostrov by byl někde v tropech, takže buď levandule, nebo máta peprná. Máta na ochlazení a levandule potom na spálenou kůži ze sluníčka. Tedy 2 oleje, ne jeden. (směje se)

Děkujeme za rozhovor!

Bonus: Databáze nežádoucích účinků éterických olejů

V databázi jsou konkrétní příklady nežádoucích účinků u konkrétních lidí i s popisem a fotkami. Vždy je uvedeno, jaký olej použili, jak dlouho ho používali a zda se jednalo o ředěný/neředěný olej, dále proč olej použili, co se stalo, jaký byl nežádoucí účinek a jak dlouho trvaly následky. Máme zaznamenané i 2 příklady anafylaktického šoku, kdy člověk skončil na pohotovosti. Většinou se jedná o dlouhodobé používání neředěných éterických olejů, takže imunitní systém je natolik zatěžovaný, že udělá hysterickou reakci.

Robert Tisserand (*1948)

Robert je mezinárodně uznávaný aromaterapeut, lektor a konzultant pro obchodní sektor. Dosud z jeho pera vyšly 3 knihy, nejznámější z nich je Essential oils safety (česky zatím nevyšla). Za svoji kariéru působil 15 let jako masér-terapeut a 18 let jako lektor, celkem má za sebou více než 40 let praxe v míchání kompozic a vývoji produktů. Vlastní sbírku více než 500 éterických olejů. Rád samozřejmě tráví čas ve své knihovně rešerší knih, článků a výzkumů. V současné době bydlí v Praze se svojí přítelkyní Hanou a jejím psem. Z předchozích manželství má celkem 4 děti, jedna z dcera bohužel zemřela. Ve svém volném čase rád hraje pink-pong, má rád turistiku v přírodě a doma také rád vaří.

Podívejte se dále:

• Knihy Roberta Tisseranda
• Facebook – Tisserand Essential Training
• Mini kurz z Tisserand Institutu

 

Autorkou rozhovoru je Michaela Lusílija Makulová, Kouzlo vůní. Foto: autorka, archiv Roberta Tisseranda.