Ni hao,
ve čtvrtek nám řekli, že pojedeme v sobotu do hor. V pátek nás požádali, abychom si do hor vzali radši bundy – hory jsou hory. My Češi jsme se tedy oblékli „horsky“
s baťůžkama na bundy a svačiny. FOTOGALERIE
Když jsme přišli na místo srazu v 7.30, tak tam někteří afričtí přátelé byli v obleku a holky s kramfleky. Říkali jsme si jak to zvládnou. To jsme ještě netušili, že to bude tak zvaná „Rudá turistika“, která se zde pěstuje a jezdí se za ní i několik tisíc kilometrů. Jeli jsme navštívit rodiště Maa a odpoledne jsme měli navštívit jeskyni, ve které žil s manželkou, když byl politicky méně pohodlný. Cesta do „hor“ utekla docela rychle, protože jí paní průvodkyně využila na hodinu a půl dlouhé vyprávění o Maovi. V cíli cesty stálo na parkovišti velké množství autobusů. Dovedli nás k pokladně a za ní do magnetické brány. Pak už hurá do fronty k domu, kde se narodil a bydlel mladý Mao. Fronta byla maso, protože někteří nedočkavci se tlačili davem regulovaném zábradlím. Asi se tak těšili….
Po p
rohlídce domu a minimálního okolí se šlo do Maova muzea a fotit před jeho sochou v nadživotní velikosti, kde se měla darovat ohromná námi dovezená kytice. My Češi jsme se všichni ztratili, takže jsme muzeum neviděli a ani se společně před sochou nevyfotili. (No vlastně jsme si to užili a trochu se nadechli čerstvého vzduchu (u nás v průměru 17–25 μg/m3 a tady ve městě 650 μg/m3 ??? – teď nejhorší místo z celé Číny – na masku. Aktuální počasí odkaz.
Pak se jelo na oběd. Ten byl výborný. Měl jen dvě trhlinky – byl v poklusu (průvodkyně nás vyháněla od stolu a někteří ještě nedojedli) a druhá trhlinka byla „recyklovaná rýže“ – toho jsme si všimli až po jídle (recyklace rýže spočívala v tom, že se nedojedená rýže dala do ohromného hrnce a odkud se nabírala rýže do mís, které se daly opět na jídelní stůl). Po obědě se jelo do jeskyně.
Jeskyně vlastně byla zatopená, ale u ní stal dům, kde Mao úřadoval, měl protiatomový kryt, ale i kino s promítačkami. Dokonce jsme tam viděli i jeho záchod. Po prohlídce jsme se snažili přesvědčit průvodkyni, ať vystoupáme trochu do hor, pod kterými jsme stáli. Řekla nám, že tam cizinci nesmí…, ale turistické ukazatele byly i v angličtině a tak jsme došli k závěru, že se jí tam nechce. (Nad námi asi půl hodiny cesty bylo jezero s velkou vyčnívající skálou přetesanou do podoby ohromné dračí hlavy a na obzoru byly staré pagody). Na prostranství před jeskyní bylo focení s transparentem, ale toho využila jen polovina lidí. Po focení jsme se víceméně spořádaně vrátili do autobusu, ale svým tempem a průvodkyně s rudým praporem šla sama. Myslela to ze svého pohledu všechno dobře… Cestou zpět bylo v autobuse ticho a většinou jsme pospávali